V červené růži je láska skryta,
ta barva říká - Mám Tě rád.
Tou člověk myslí - možná jsi ta,
o které se mi začlo zdát.
Když bílým květem obdaruješ,
jak šeptal by jsi: "Anděli,
v mých očích vždycky čistá budeš,
i kdyby nevinnost Tvou popřeli."
Žlutá je cena za nevěru,
ta daruje se ve zlosti.
I když je krásná - na mou věru,
tak skrývá plno hořkosti.
Co ta, jenž růži jmého dala?
V té bílá s rudou snoubí se,
ta volá: "Kéž bys milovala,
i když to možná nesmí se..."
Modrá, ta sluší jenom Noci,
je příliš temná, děsivá.
Tou říkáš: "Holka, hrozně Tě chci",
ale láska to nebývá...
Stříbrnou růži občas nosním,
ta barvou je spíše erbovní.
Buď na ni hodná, pěkně prosím,
až změní se v kvítí hřbitovní.
Černou, tu dejte na hrob králi,
ta kvete jednou za sto let,
když slyšíte, jak ji někdo chválí,
jsou velké změny na dohled.
V barvě růže se duše zračí,
tak velký pozor na výběr!
Ne každá růže Lásku značí,
z některých zní jen requiem...
Hmmm, zase návod... Příště už asi vážně zařadím nějakou poesii :-) |