|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Cau , mam tady pro Vas nejaky mysticky premitani o Jednosti...Churechava
JEDNOST
Ó, jak nesvobodná je mnohost v našich myslích , když pochopena může být jen v jednosti , jen v ní samé našim myšlenkám dotknutelná jest.
Jednost v sobě samé není zpochybněna mnohostí materiální , neboť i v té sama potvrzena jest , poněvadž mnohost by byla bez jednosti myšlenkově neuchopitelná a tudíž nepoznatelná.
Je-li opravdu mnohost sama o sobě , tak pro nás neproniknutelnou masku jednosti navždy bude třímat.
V jednom moři času, nemůžeme mysliti jinak , než stále jen jednou myšlenkou , v jeden moment.
Poskládáme-li jednotliviny v chápání jako mnohost , tak vytvoříme zase jenom jednost ,
ač zdánlivě nadnesenější v pohledu množstevním , vypuzeným však jen z potřeby myslícího jednotitele , v opratích předmětu a účelu jatého.
Jen jednost sama je naší jedinou duchovní kvantitativní jistotou v tomto světě plného klamné hmotové mnohosti.
Ponechme tedy mnohost hmotě a jednost duchu.
Záruka nepoznatelnosti boha je upřena v jeho přesahu nad jedností naší .
Celek je právě jeden , obsahuje-li všechny části , část je právě jedna , je-li podřízena a vetknuta v právě jeden celek.
Mnohost je otrokem jednotitele.
Člověk a živé veškerenstvo duchovními projevy uchopuje vše po jednom.
Uchopujujeme-li více než jednotlivé a uvědumujeme-li si to přitom , tak uchopuji právě zase po jednom.
Rodíme se jednou a umíráme jednou. Svět je pro nás navždy jedním.
Jestliže je něco jedno něčím rozděleno na několik , tak v příčině toho rozdělení zůstává jedním.
Vícejakost je poznatelná pouze v jednom.
Jednotící princip v nás je naším druhým omezujícím faktorem….naším druhým tělem , naší další mříží pro rozpínavého ducha , který však svoji rozpínavost předem pozbyl už když byl ve stvoření ujednocen.
Jedno je naším vězněm i věznitelem. My všichni jsme vězni jednoho.
Dopověd:
Jedno pro sebe je v našich myslích neustále přítomno , ale pro nás se jeho přítomnost , pokud je tušena jéví často přerývaně. Když na něj pomyslíme , je v sobě naším myšlenkováním spatřeno.Jedno je věčně spící a naše chvilkové, na něj myslející zření je jen jeho snem. Spí přerývaným dechem , jehož různá proměnlivost nám do duší promítá neutuchající přítomnost rozličných myšlenek. Ani sami nevíme , kdo-co je za bezprostředností pestrosti podmětu, vpíjející se do naších myšlenek, působcem. Možná , že je to naše bytost , ve svém specifickém charakteru , reagující na neutuchající variabilitičnost světa kolem nás a tím si zdánlivě naší svrchovanost , stojící za zrodem našich všeljakých pomyšlení a úvah. Neustálá náhoda a čekanost vnějšku v nas působící, je projevem světa pro naši momentální mysl , která přeskakuje zjednoho podmětu na druhý a sama z myšlenek tvoří myšlenky o smyslu myšlenek, osystematizuje je a zoufale zklidnění svého věčně trvajícího neklidu
"
|
|
|
