Na hrdlo kamenné svou svatou brokovnicí

zamířila armáda milosrdných hvězd,

v posledním polibku touží se tě zříci,

leč pro tebe anděl zapomněl se snést.

Tvůj stín vyostřil pružnou páteř času,

hanebné kyvadlo, co brousí dýku svou

o vítr když vane z hvězdných vlasů

a pak ti ji chladně vráží do prsou.

Stěny praskají jak poleptané jedem

nad monotónními vzdechy, které jako kal

zanesly tvář hledící v duši měst,

kaskadér, odvlékán, si oči vyplakal.

A anděl?

Pro tebe zapomněl se snést.