Ulice

Možná se tak zdá,

ale není tichá,

ulice kamenná, bledošedé krásy.

Z okapu zrezlého slaná kapka stéká,

kdo plakat ji za noci slýchá,

kdo její dlažbu zná, kdo za ni dýchá,

kdo před její chudobou smeká?

Kožená podrážka blátem se máčí,

tajně jen v úkrytu rozpadlé zdi,

jedna z matek nabízí se půlnočnímu hráči

pak zakřičí jen "tak jdi si, jdi!"

Ulice kamenná a bledošedá

za svitu hvězd zdáš se stříbrozlatá

až ze sna se vzbudíš stokrát tobě běda

ospalá matka ke kostelu chvátá -

a ty se modlíš za ni

modlíš se za noci, když ukrývá tě tma

do níž jen jiskra světlem svým vkročí

žárem tě spaluje k prachu láska tvá,

ukrytá v omakaná zrcadla - dvě osiřelé oči.