Jde světem jedna dlouhá řada

Otroky k zemi táhne tíž…

Co nedovolí srovnat záda

Zvednout hlavu, pohlédnout výš

Lopotí se, dýchají ztěžka

A roky oddech nemají

Byť z posledních sil klopýtají

Přec pomoci si nedají...

Cestou bolesti, věčných nářků

Jak bez rozumu jdou a jdou...

Když si mohou svobodně zvolit

Zas stejnou pouť si vyberou!

Marně je volá dnem i nocí

Hlas plný lásky, soucitu…

Jak roboti s neživým srdcem

Bez vlastní vůle, bez citu...

Odstrkují pomocnou ruku

A nedovolí zátěž vzít

Pevněji chápou svoje břímě