|
Decibely v uchu zvolna doznívají
a v dlaních mi dohořívá svíce…
Ty dlaně jsou pro tu chvíli stvořeny
… pro tu chvíli tepla …
… pro tu chvíli světla …
Dokud ta svíce hoří
dokážu ještě vnímat to teplo,
dokážu se ještě dotknout světla.
Jen tak si ležím a pavučiny sčítám;
prokletí a zatracení by měli zemřít ve třiceti…
A tak mne miluj,
miluj mne, protože zítra, zítra už je vše naposledy.
Miluj se se mnou a tahle chvíle zůstane nám místo vzpomínek.
Miluj mne dokud nám ještě zítřejší ráno včerejšího
dne šeptá něco o blízkosti…
Víš, neumím už být tím přístavem
do kterého se lze vracet z nepodařených snů,
příliš mnoho zbabělosti jsme vykonali na sobě,
jsme tak zoufale stejní…
A ty už asi stejně znáš jiný přístav
a ani já nejsem to co byl jsem dřív;
nepláču když lodě vyplouvají,
slzy roním když se vracíš…
A tak mne miluj,
miluj mne, protože zítra, zítra už je vše naposledy.
Miluj se se mnou spolu ať utváříme vzpomínky
Miluj mne dokud ta svíce ještě hoří,
dokud ty decibely ničí uši aby neslyšely,
dokud stroboskop zaslepuje oči aby neviděly…
Dohořela svíce…,
a třeba nás jen přestalo bavit hrát tu hru na sliby a blázny,
v níž sice je každý občas král, ale většinou jsem ten blázen.
Koho to vlastně napadlo, že bude lepší hra na pravdu
a za každou lež, byť z milosrdných dáš fant.
Druhý den už fanty nebylo kde brát.
Patřím asi jiné době, možná jsem z jinýho století
a tak z těch čárek na pivních táccích
dřív než budu muset zaplatit; snažím se přečíst co bude zítra;
co bude dnes…
Dohořela svíce a tak se sebe ptám:
Co v týhle době?; co je a co není pro mě.
Co tahle chvíle? Snad je i pro mě…
A láska? láska – ta není pro mě…
A zítřek? Třeba bude pro mě …
A dnešek? dnešek není pro mě…
A tma?, ta tma ta je pro mě…
A světlo není pro mě…
Dohořela svíce…
Nefňukej princezno… bude líp,
to jenom král umírá se svou dobou,
to jenom král umírá se svým stoletím…
A tak mne miluj,
miluj mne, protože zítra, zítra už je vše naposledy.
Miluj mne dokud nám ještě zítřejší ráno včerejšího
dne šeptá něco o blízkosti…
Miluj se se mnou, protože až to všechno skončí bude už nová doba,
nový století, do kterýho se tak trošku nehodím.
A ty snad stojíš o chlapa z jinýho století?
Neboj se; nejsi sama…
Dávno je pryč doba kdy jsem byl na večeře zván,
dnes se jen toulám odnikud nikam,
místo lidí potkávám prázdný taxíky
a z večeří mi nechávají zbytky, co už se ani pro psi nehodí.
Jsem jenom šašek,
šašek který si nestihl všimnout;
JE NOVÝ STOLETÍ
JE NOVÁ DOBA…
A zítra?,
zítra už nám nikdo nic nepošeptá…
(ale já přesto budu naslouchat,
protože, protože co kdyby…)
|
