|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pět roků Kaina,
jeden rok Abela.
Procitnu?
Dnes ještě ne, až zítra.
I když, tak jsem to nechtěla..
Prodala jsem peklo Bohu,
nezůstala sedět v rohu
a v myšlenkách tě vítala.
Krouživými pohyby
únor z tvých rtů stírala
a pamatovala si úplně všechno.
Prosila papeže rozechvělou básní,
seděla na židli
a chvěla se bázní.
..Jen prach mi z ní zbyl
ztěžklý padl na zem...
Máš oči plné lesklých teček
chce se mi brečet
když déle do nich koukám.
Přehrávám si všechny skeče
a skoro v kleče
přísahám, že tě znám.
Svou kázeň už mám
do rukou ti vložím ještě svůj slib,
posvátný chrám.
Leč za ta leta nějak opět ztěžkl
poznamenán..
Výkřiky do tmy, do ticha
"Já! To jsem přece Já!!"
A nikdy nemluvím bez duše
planě..
Tvé dlaně by to mohly znát..
|
|
|
