Ráno přicházelo pomalu. Marty měl dost času si vše promyslet. Zapomněl na strach. Překonal touhu aspoň někomu důvěřovat. Měl chuť se ptát.
Hned při vstupu do Geologického ústavu Marty na všechny vybalil historku o tom, jak jej srazilo auto a ten hajzl, řidič, samozřejmě ujel. Ne, nic vážného mu není. Ano, zůstane doma, vezme si dovolenou, jen si přišel pro nějaké záznamy, aby se tam nenudil. Ne, neví co je s Francis. Ještěže ho nepotřebují do terénu, neodpustil si ironickou poznámku. Na chvíli se posadil k počítači, stáhl si nutná data a vše ostatní, týkající se výzkumu pro S.D.A., smazal.
V bytě pak sáhl na ledničku, odkud vylovil zaprášenou obálku.
Uvnitř skrývala podivnou mapu v černobílém provedení, sestávající z nákresu reliéfu Antarktidy, stovek topografických značek a souřadnicových systémů. Do popředí vystupovaly záznamy dosud neobjevených paleontologických nálezů. Mocnost ledu byla uvedena v neuvěřitelně přesných hodnotách, ke kterým se současná georadarová metoda nedokázala ani přiblížit. Stopy vulkanické činnosti pod ledovým příkrovem se táhly podél celé severní části pobřeží, zaznamenané metodou infračerveného snímkování. Marty žasnul.
Dole bylo připsáno rukou:
Tato mapa je pro vás, Marty. Nejste první ani poslední. Však každému oslovenému přináleží jiná cesta. Použijte ji uvážlivě.
Faustův dar, pomyslel si, nikoli bez lítosti.
A pak mapu spálil.

*

Historie a iluze jsou rodné sestry v rukou osudu. Nebýt dávného požáru v Alexandrijské knihovně, pravda o zakreslení mapy Antarktidy tři sta let před jejím objevením by se stala pouhou zprávou s logickým vyústěním. Ačkoli logickým pravděpodobně jen pro příznivce E. Dänikena.
Tang seděl ve svém království na dohled zničené laboratoře a zamyšleně hleděl na model korábu Čeng Cheovy flotily. Gigantická loď, v reálu pravděpodobně největší dřevěné plavidlo všech dob, ho svou majestátností uklidňovala. Jako byl nucen její kapitán v patnáctém století neustále vzdorovat osudu, stejně tak člověk dnešní doby by se neměl vzdávat svých plánů jen pro jednu prohranou bitvu.
Jakou mapu tehdy dostal admirál? Byl šokován, že její topografie počítá se zakřivením země? Vyrazily mu dech poznatky trigonometrie? A možná jen účel světí prostředky a každá výhoda se počítá.
Jemu, Tangovi, ONI žádnou mapu nenabídli. Vybrali si toho nýmanda, nespolehlivýho geologa. Proč? Nakonec, na tom nezáleží. On ji nepotřebuje. Najde způsob, jak dostat, co sám chce. Už odmala se cítil odlišný. Nikdy nehoroval pro zásady kolektivní mentality, specifické pro jeho současníky. Odjakživa toužil po individualitě. Po výjimečnosti a úspěchu, o který by se nemusel s nikým dělit. Byl přesvědčen, že on je vyvolený.
Vyvolený ke kontaktu s NIMI.
Přišel o ten předmět, to bylo zlé. Tušil, že ta věc bude součást nějakého naváděcího systému, nebo přijímací zařízení pro signály shora. ONI si určitě povrch Země mapovali.
Nakonec měli fantastové, co věřili v návštěvy mimozemšťanů v dávných dobách, pravdu. Chvíli držel v ruce důkaz, že možná všechny dávné civilizace, Mayové, Aztékové i Sumerové, měly kontakt s mimozemskou civilizací. Není divu, že se to ONI snaží utajit. V dnešní době by podobné podložené tvrzení rozpoutalo zuřivé spory.
Vytočil známé číslo, čekal ho nepříjemný telefonát.
„Dobrý večer, pane Wu. Bohužel se dostavily jisté komplikace. Vím, čím jsem společnosti NORCO zavázán a já své závazky plním. Spolehněte se.“
Velmi dobře vnímal výmluvné ticho na druhém konci spojení. Pořád to ale bylo lepší, než stát panu Wu tváří tvář. Jak mu to vštěpoval jeho otec, ten omezený poslušný úředník? Nezačínej si nic se zbrojaři a politiky! Tang se jen ušklíbl, jemu nikdo radit nebude.
Ale ještě nic není ztraceno, pomyslel si, bylo prozíravé se dopředu pojistit.   

*

„Tak kolegyně, poslal jsem hlášení. Rada dohlížitelů již přezkoumává závěrečný rezultát. Ještě panují spory o konečném způsobu zahlazení stop naší intervence.“
„Něco mi tu nesedí. Nějak rychle se ten Číňan vzdal. Jaké měl záměry? Najít Atlantidu? Směšné.“
„Lidé už se dopouštěli větších bojů pro nepatrnější cíle. Tang je historik, odborník, také sběratel. Předpokládám, že jej zajímala data ze Fej Sinova spisu. Asi si chtěl potvrdit správnost svých tezí. Když by přinesl v dnešní době důkaz návštěvy mimozemské inteligentní rasy u pradávných národů, maximálně by zaujal několik okrajových badatelů. Vědci mu neuvěří, všichni by se mu vysmáli.“
„No právě, je v tom něco jiného.“
„To už není naše starost. Svůj úkol jsme splnili, lidé se o sebe postarají sami.“
„A co družicový systém, funguje? Po tom nekonečném údobí pod ledem?“
„Bohužel ne, ale s tím jsem počítal. Kontakt s Radou dohlížitelů navážeme běžným komunikačním kanálem.“
Sor byl její šéf, nemohla zpochybňovat jeho závěry, sama byla zatím jen Supervizor-adept. Proto si své pochyby nechala pro sebe. Tam, v Antarktidě při prvotním povrchovém skenu, by přísahala, že navigační přijímač reagoval. Proč by to Sor před ní tajil?

*

I zoufalí muži dělají zoufalé věci. Dvě sklenky whisky stačily v Martym odbourat pud sebezáchovy. Pocit, že je v cizí hře jen pěšákem se zavázanýma očima, ho vyprovokoval k riskantnímu rozhodnutí. Prázdný tovární komplex, ze kterého nedávno zběsile prchal, našel bez problémů. Drobný vytrvalý déšť měnil nehostinné místo k horšímu.
Měl dost času si areál prohlédnout. Kdo ví, zda odsud nepoběží stejně rychle, jako včera. “NORCO“ stálo na zrezavělé ceduli na jedné z bran. Nepořádek a zastaralé vybavení průmyslových hal vyhlíželo stejně neutěšeně jako před ničivým působením tlakové vlny. Šel po stopách vysklených oken, až proklouzl do poničené laboratoře.
Obezřetně se rozhlížel. Jen velmi nerad by zjišťoval, co znamenali termíny dvou věznitelů z předcházejícího dne. Na konci místnosti objevil ocelové dveře, původně zabezpečené patnáctibodovým uzamykáním.
Překvapivé ani tak nebylo, že zůstaly nedovřené, jako spíše fakt, čí hlasy za nimi čile rozmlouvaly.

„Zvážil jsem všechny aspekty možné kooperace a souhlasím s vaším návrhem.“
„Překvapil jste mě, nicméně vaše nabídka se nedá odmítnout.“
„Chápu, že nesdílíte dostatek důvěry s mou… osobou, ale není čas na malicherné spory, je-li v sázce tak mnoho.“
„Ano, na tom se shodneme. Váš přínos vývoji a výzkumu… hm, bezpečnostní techniky, vedení koncernu NORCO jistě náležitě ocení.“
„Já vím. Čímž se dostáváme k ceně za mé služby.“
„Jsem panem Wu oprávněn slíbit vám téměř neomezený vliv a velkorysé finanční ohodnocení. Ovšem, já sám se domnívám, že to není cena, kterou čekáte.“
„Jste velmi inteligentní muž, pane Tangu, skutečně není. Mé požadavky vám sdělím, až budou aktuální.“
„Připomínám, že součástí dohody je trvalé vyřešení jistého personálního problému.“
„Mám situaci plně pod kontrolou, žádné obavy. Subjekt, který vám dělá starosti, je mnou pečlivě monitorován.“
„Moje instrukce jsou kratší. Zabít. Je to dost srozumitelné?“
„Jak jste někdy neuvěřitelně krvelační… zvláštní, takřka hodné výzkumu. Ale k věci, zásadní je udržení naší záležitosti prozatím v tajnosti, než budou provedeny všechny nutné pokusy a kontroly. Žádná, ani kdovíjak nenápadná vražda nepadá do úvahy. Vyřiďte mé rozhodnutí panu Wu.“
„Pan Wu nepřijímá cizí… najdu způsob, jak váš názor přetlumočit.“
„Jak jsem řekl, jste velmi inteligentní muž.“
 
Marty ani pořádně nevěděl, jak ze z toho místa vypotácel ven. Snad si ho nikdo z nich všiml. Motal se ulicemi, nepřemýšlel kudy ani kam. Existovalo jediné místo, kde mohl pátrat. Jen co si to uvědomil, zjistil, že stojí přímo před těmi správnými dveřmi. Francis Whiteland, stálo na jmenovce.
Nebylo zamčeno. Prázdný neuklizený byt budil dojem přechodného bydlení. Co tu vlastně připomínalo jeho obyvatelku kromě její vášně pro kameny? Pokoje vybízely spíš k meditaci než k útulnému pobytí. Prázdná skříň i toaletní stolek, linka bez porcelánu a spíž bez jídla. Žila tu vůbec? Odstěhovala se? Je jako Sor? Nepatří sem?
Rozhodl se počkat. Netušil nač, ale připadalo mu to správné.

*

Připojila se po paměti, kontrolní i řídící jednotka vykazovaly obvyklé hodnoty. Přestavitelé Rady nebudou nadšeni, že obešla svého mentora, ale neměla jinou možnost. Sor se odpojil ze společného komunikačního systému. Přístroje hlásily, že nalezený navigační přijímač vysílá slabé, ale pravidelné signály. Přivolával jejich družici.
Snažila se je varovat. Ale zdálo se, že Radu nepřesvědčila.

*

Zahlazování stop bylo jeho, nikdo to nedokázal lépe. Přímo vášnivě rád “uklízel“. Sor miloval dokonalost, čistotu a pravidla. Ta svoje samozřejmě.
Čas se nachýlil, zanedlouho přijdou na řadu nepříjemné činy. Co se dá dělat. Zdála se být užitečnou a vnímavou, ačkoli její emoční křivka často vykazovala nepovolené výkyvy. Nikdo nejsme dokonalý, pomyslel si. Měl pravomoc ukončit její simulaci a znemožnit adeptce přijmout novou identitu.
Lidé pro to měli krátké slovo. Smrt.
„Sbohem, Francis,“ zkusil si loučení nahlas, právě když odklízel poslední pozůstatky jejího pobytu. Voda, jeho spojenec, spláchla všechny stopy.
Některá slova by se neměla vyslovovat, když není jisté, kdo je slyší. Náraz ostrého kamene ze sbírky v sekretáři na jeho zátylek přerušil Sorovy úvahy.
Něco bylo náhle špatně. Kapky vody ze sprchy mu zmáčely rukáv bundy.

*

Stejně tak neodbytně, jako Martymu něco velelo zůstat v bytě Francis, stejně silně ho to nyní táhlo na okraj města, do šedivého rozestavěného domu s ocelovými konstrukcemi. Uvnitř vládlo dusivé ticho, rušené jen občasným zašustěním holubích křídel. Váben cizí silou stoupal do nejvyššího patra. Tam ji uviděl.
Zemětřesení, které v tu chvíli postihlo většinu oblasti, se domu téměř nedotklo.

*

„Vítáme vás u mimořádného zpravodajství. Zemětřesení o síle pěti stupňů se prohnalo naší zemí zcela nečekaně. Dlouhodobé ukazatele seizmické aktivity dopředu nezaznamenaly žádnou změnu hodnot. Zkáza přišla, jak se říká, z čistého nebe. A jedině tam byly amatérskými pozorovateli zjištěny jisté abnormální jevy. Vzniklé materiální škody nejsou příliš rozsáhlé. Vlastně jediným místem, které zcela podlehlo zkáze, byla oblast, kterou zabíral zahraniční zbrojařský komplex NORCO. Pouze zde si úkaz vyžádal lidské oběti.“

*

„Jak jsi věděl, který kámen Sorovi dokáže ublížit?“
„Nevěděl…“
„No teda... Já si na náhody asi nikdy nezvyknu.“
„Prostě mi seděl do ruky. Vůbec jsem nemyslel. Co na něm bylo zvláštního?“
„Jen čediče magmatického původu u nás způsobují při porušení kožních derivátů náhlý zkrat.“
„Fransis, nebo jak se vlastně jmenuješ, teď jsi u vás doma hvězda, ne? Zabránila jsi spiknutí. Dokonalý navigační systém mimozemského původu a Tangovo spojení se zbrojařským koncernem, takovou budoucnost nechci ani domýšlet.“
„Ne...“
„Ne? Myslíš, že toužili ve vzájemné kooperaci obnovit Atlantidu?“
„Ne, nejsem hvězda. A nemám domov. Přes moji aktivitu jsem s případem natolik propojena, že Rada nedoporučila z bezpečnostního hlediska můj návrat.“
„To mě mrzí.“
„To nemusí. Nedělej si starosti.“
„Ale já si je dělám. Mám doma dost nepořádek a právě jsem tě chtěl pozvat na svou sbírku vulkanických vyvřelin.“
„Toto řešení je z dlouhodobého hlediska málo perspektivní. Jeví příznaky evidentní kolísavosti a já nikdy....“ řekla Francis.
Konec věty se Marty nikdy nedozvěděl. Pro tu chvíli zaměstnal její rty důležitější činností.
A pak? Pak se uvidí.