Den v březnu

Už končí den, den v březnu, už se chýlí,

vždyť vím, že hladina se zatáhne –

však ještě zbývá dlaň a pohled bílý,

den, který mlčí, který mate mne.

Hvozd dosahuje paletami sosen

až k rákosí, kde břeh je v úkrytu.

Ó chvíle, jejichž úděl nebyl zkosen,

znovu se z věcí vynořují tu.

Kde zůstal sen, sen odvěkého tance

o ptačích křídlech, bytí semene –

však jsou tu věci, jejich staré Staň se

a stará Smrt a ach, též staré Ne.

Kde najít z prázdna únik dokonalý?

Do světla už bys nedolét.

Stopy se ztrácí, zvedají se skály.

Vlasy a tváře obrůstá jen led.

Den v březnu právě končí cestou dávnou.

Potůček štěstí teče jednou za život.

Hladina tmavne, dlaň i pohled tmavnou.

Snad je to dost? Řeč nevede z těch vod.

1938

Cutty Sark,

motiv

tak na pár let,

ne rozhodující,

ne bez překvapení –

ale teď to rozetnem:

Greenwich a etymologii,

skotskou ságu, Harta Cranea,

– můžem ho popíjet jako whisky

a znovu naplnit tajemstvím.

Že jsou taky

umělé záhady,

máme za potěšitelné:

obkreslit motiv,

zatímco další

její obrysy ještě

nechat ukryté.

1968