Libo
horoskop…?
Na
rohu v naší čtvrti postává
muž,
který umí číst – jak tvrdí – v hvězdách.
Dvanáct
let dělal kuchaře, než seznal,
že
existuje vyšší potrava.
Nový
džob nese víc, i díků.
Budoucnost
věští od dvou do pěti.
„Obloha
nelže! Osud vzápětí!“
Dí
jeho papundekl na vozíku.
Venuše,
Saturn staly se mu normou
a pořád
nutí jasnovidce zřít.
Jen
tehdy hvězdy nejdou otevřít,
když
přiblíží se Mars – pán s uniformou.
I
na mě čekal pohled do dáli:
z
kamenů karneol mi dodá cosi.
Už
osm dnů ho důvěřivě nosím
a
čekám, až mě štěstí povalí…
Na
modrém papírku pak stojí dál,
že
držím krok vždy se svým kozorohem.
A
jestli bývám někdy trochu bohém –
Ptejte
se kosmu. Já jsem z obliga…
(Sešit s lyrickým těsnopisem, 1933)
| 
