Věčnost je stín,

růže pohozená,

vlna řeky, co nelze rozlišit

Volám slova,

předem neslyšená,

doznívám sny,

bděné před věky

Čas zvonil

hranou posedlosti,

kulhavým tikem

zvučných rán,

cit bouřil

naší opilostí,

slunce byl stín

my byli žár

Mění se trvání

v pisklavý tón,

trhlina v hodinách

ujídá fantazii,

do ticha dozpíval

mrtvých jiter sbor,

na dlažbě leží

vyčtené noviny