Jsi srdcem můj?
Jestli je možné, abys mě miloval tak jako já tebe,
jestli je skutečné, to co mám opravdu v sobě,
pak musí to pouto, něco pro tebe znamenat,
stálo ti to za to, stačila jsem tě varovat.
Věděl jsi jaké pasti, život kladl mi do cesty,
sám zažil jsi strasti, přišel jsi s tím ty,
tvé neoblomné oči, drali se do mých,
mě to nestačí, chci tě na rtech svých.
Aby dlaň navždy v dlani, tiskl jsi se ke mně,
co máš v srdci nemám zdání, mateš mě,
bolest probodla hruď, nad ohněm tančím,
jen můj srdcem buď, jinak končím.
Neměla jsem se otočit, měla jsem jít dál,
dovolila jsem ti vkročit, kouzelně jsi se smál,
ztracená sem v tobě, jako blázen si připadám,
lžu si sama v sobě, na kolena zase dopadám.
Už stačí zastav, řekni že jsme jen my dva,
ten strach navždy poprav, jsem jen tvá,
pohlédni do očí, řekni mi pravdu,
tak málo stačí, nebo zase půjdu.
Pouští srdeční, ke konečnému zítřku,
byli jsme stateční, mám v srdci třísku,
ta vzpomínka se nevymaže, má chyba,
poslední paprsek záře, jen marná tužba.
Veronika Werner
|