Svoboda fajn, ze samoty plášť,

zavřené dveře, z chodby chlad…

Slova v prázdném pokoji nedoletí ani ke zdi,

jak bídně napnutá struna drnčí.

Trhám ticho ve tvém prostoru.

Ještě to nevíš,

díky mlze kroužíme nad plochou,

starý pes ani hlavu nezvedá,

ale jarní slunce zabíjí včera

a kořeny ožívají…

Ostrý svit, ruce natažené,

první výdech a mříže padají, práh vykvetl

a roztančené náhrobky

vymazaly kříže z pustých strání.

V jednom prstenu se potkáváme

blízko, tak blízko, tak blízko…

Strohý hlas, pouta z pocitů,

otrhaný svetr v Říši divů.

Hukot strojů věčně nespokojených

nás táhne i rajskou zahradou.

Nalepenou pochybnost pálím opravdovou žízní,

již dlouho jsem nepil

z tvé dlaně, tvé dlaně.