|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
VODOPÁD DO NEBE
Tunel mezi včera a zítra
nás oddělil
Jsem tvoje slepá kolej
Řítím se pod trolejí hvězd
a šlapu po kostkách starého mostu
Neslyšíš mě,
neumím zastavit vedle tvých očí
Chci být obejmut nekonečnem tebe,
ale běžíš stále pryč,
šílím.
Jestli se objevíš,
možná roztaje i hráz věčně zmrzlé ostražitosti
a třeba se obě koleje potkají dříve než v nekonečnu...
Ale teď kopu do kamenů a snažím se pochopit součet našich pocitů
Tak co…?
Čerstvě nabílená zeď stejně pochytá stíny
a pořád září čistotou
Vynechej spojky mezi romány,
opusť čekání na příští vlak
Určitě nenajdeš vodopád, co končí v nebi,
zrnka máku jsou stále více než základy katedrály,
pokud je pevně držíš v dlani
Procházím se po nábřeží a hledám odlesky řeky
Každý mrak se chechtá,
ale neumí zhltnout dost světla.
Vysmívám se tmě, co mi podráží nohy,
ale vstávám a jdu, kde cítím tvou vůni,
kde tě tuším, kde tě vžívám
Pořád se bouřím,
za tebou, za tvou stopou
Odejdeš, utíkáš, tak jako já utekl, když pramen vysychal, ale nedokázal jsem zmizet,
včítám se do tvých stránek, kde tuším tvoje oči,
i ty přecházíš na červenou, když se nikdo nedívá,
chci tě držet při každém klopýtnutí ..
A stále věřím,
že sedmá, nebo stá vlna bude dost vysoká,
abys shlédla k našemu nadšení,
odlepíme se, neutopíme…
Převalí se přes naše vězení a začneme dýchat
|
|
|
