~ NÁROD 2022 ~

„Óch, tak těžko je mi v zaprodané zemi,
hó, tak těžko mi je, když MÁ ZEM pláče, hnije…“

~

Na dálný „Západ“ vyrazíme lodí,
už ani Čechů nevzpomeneme,
ze slibů ráj se nenarodí;
už nejsme Národ z křemene...

~

Je tolik,
tolik tíhy v této krásné Zemi,
je tolik,
tolik křivdy v tomto Národě!

Jsme k hladu, bídě odsouzeni,
budoucnost nechme náhodě!
Kolik let ještě probouzení?
Ach, kolik... ku vlastní škodě!

~

„On jim to Pánbůh oplatí
a každej lotr jednou pude,
však ono se to obrátí,
a nějak bylo, nějak bude...“

My zvyklí jsme jen přežívat,
však ze snů krásných ani zbla,
zíráme jenom do píva,
zase nás zkouší doba zlá...

Radujeme se z almužny,
z těch drobtů, co nám nasypou...
V předklonu každý úslužný;
prý českou lípu rozštípou!

„Tady máš, chudý křupane,
co od huby nám upadne,
co pro tu „plevu“ na tě zbude,
snad z cihel zlatých neubude!“

~

Jsme starým českým Národem,
jež málokdy byl svoboden.
Od nás si každý odsedne,
když hrabeme jen pod sebe.

Korupcí dávno nakažení;
protekce, to je naše marka,
„dravci“ občanům nadřazení;
vítězí Bakala a Starka.

Jsme to, co sami v sobě máme,
kdo naše duše očistí,
trpíme věčným sebeklamem;
… jak lacinou jsme kořistí!

~

A já se ptám za všechny ty,
po svobodě zas blažící,
kde je ten Národ ukrytý
o kterém pěli básníci?

Ten Národ odhodlaný žít;
dřív pyšný byl na svoji řeč,
vždyť byla víc než palcát, štít,
pro nepřátele ostrý meč!

~

Dnes bojujem se lvíčkem v prsou
jen třikrát v roce v knajpách sťatí,
s povahou břitkou, úzkoprsou,
křičíme: „Naši hoši zlatí!“

O Palachovi blábolení;
rozpouštíme se v závisti,
na šmejdy mnozí napojeni
- jen ať si trhnou penzisti!

Na mučedníky každý Čech
byl právem „bitých“ hrd,
kolik jich bylo - nespočtem...
„Bez paměti nás čeká smrt!“

~

Kam zmizel ten husitský Národ
jež kazatelům naslouchal,
což ztratil čest a k štěstí návod,
či už se v pýše uzoufal?!

Dřív nenechával matky v bídě
a toužil po své identitě,
dnes vyhlíží jen stádní příděl,
posílá „tečkovat“ své dítě!

~

Čekáme z hrobů na posilu,
zázrak od dosazených vládců,
ve svých srdcích hledáme sílu
postavit hráz svým vlastizrádcům.

Však uhneme, tak jako vždycky,
tak jako Měsíc ránu,
s obdivem k volům nekriticky,
a k jejich zločinnému klanu!

Se slovy: „Nic se neděje“,
s bezděčnou rezignací,
umírá česká naděje
vždy s novou generací.

~

My zas jak leklí líni plujem,
co zašmelit to spekulujem
a budoucnosti vzdáváme se…
bezprstá ruka na klávese!

Jen Národ,
jež si v dobách těžkých umí poradit,
ten právo má na sebeúctu,
ten jediný má právo žít!

Nás Malost, jako kámen tíží,
neumíme se zastydět,
ta zbabělost se zradě blíží
a vrhá naše děti zpět!

Ach, zpět o celou generaci,
o celých dvacet zašlých let!

~
~

„Král Zikmund se svou družinou zas vtrhl na má pole,
už stíná hlavy nevolníků, vyplenil statky sporé,
vládnoucí mečem krvavým vyřeší naše spory,
odvážní bratři na rumisku teď sebevraždu volí…“

~

KDO k boji Národ povolá,
kdo zastaví ten pláč a vzlyk?
Nejvyšší čas je na chorál!
„Spí“ Žižka, Hus i Masaryk?!