I kdybych natáh ruku

jako Saxana,

trvalo by mi snad do rána,

pohladil.

Jen letmý dotyk

a pak hybaj zpátky,

mílovým botám dupnout

na podpatky,

z širáku poety Cyrana

do civilního pyžama,

protože nejsem,

marná sláva,

pro pohádku ta duše pravá,

kouzelná, éterická,

poddaná.

To jenom ty i zítra budeš,

vzdor probuzení,

Roxana.