|
Vlnky se vydaly
daleko za bójku,
na vodní hladině
soutěží v stylu,
malincí delfínci,
urvaní z obojku
dávají na odiv
mrštnost a sílu.
Slunce si roztáhlo
osušku na pláži,
do písku zapíchlo
termosku s pitím,
zrcátkem paprsky
dokola odráží,
až lesklé oblázky
zářivě svítí.
Vánek si vyhlíží
plavkyně bez plavek,
hledá, kde dosyta
zabrouzdá si,
o jejich obrysy,
o hroty bradavek
cuchá si s rozkoší
vousy i vlasy.
Na zádech u vody
lenoším na dece
stejně jak ostatní lidé,
uprostřed pohody,
jsem klidná...a přece...
…kdy už ten můj mužskej
konečně přijde?!
Nechápu, proč žije
pořád tak daleko,
na druhém břehu snad
oceánu,
že i ti maličcí
vlnkoví kytovci
doplavou k němu
až pozdě k ránu.
Vzkažte mu ode mě,
pěniví skokánci
z letního koupaliště,
tady a teď že ho
chci mít a chci a chci!
Ne někdy bůhví kdy příště.
Že bez něj
palčivé sluníčko nehřeje,
v bufetu nepění pivo.
Ať už se objeví
a není tam, kde je
pro dnešek, pro léto...
…pro celý život.
|
