Kurzor na obrazovce se zastavil. Po minutě nechal prosáknout na stránku pár slov, rychle se otočil a zase je spolykal. Jiří vydechl, podvědomě tušil, že se to stane, že se přiblíží k místu, které ho nutně uvede do stavu paniky. A je to tady. Byly chvíle, kdy psal tak horečně a entuziasticky; to si pak představoval, že celou věc setrvačností přejede jako vykolejený vlak. Jenže ne, teď jasně viděl, že propast, na jejímž okraji se ocitl, je ani ne tak hluboká jako zrádná a nepřekročitelná.

Jiří psal knihu. Měl za sebou několik povídek v časopisech, v kritikách se mluvilo o  nadějném mladém autorovi a on se s vervou pustil do románu. Nic dlouhého, říkal si, a také, že není třeba spěchat. Postupoval opravdu až s podivem akademicky, samé črty, návrhy, rešerše a opravy. Chodil do knihovny, četl různé teorie románu od různých lidí.

A hlavně sbíral milostné scény.

Jiří měl dost důvodů nepovažovat se za puritána ve věcech milostného života homo sapiens. Své dceři dokázal vysvětlit princip pohlavního života a byl na to dost pyšný; podařilo se mu předběhnout školu i kamarádskou mýtotvornou šuškandu. Taky to byl dluh z jeho dětství, jeho rodiče se k „těm věcem“ stavěli, jakoby vůbec neexistovaly. Dokázal se svou ženou mluvit o sexu.

To, co nedokázal, bylo napsat milostnou scénu.

Jeho hrdinka Jana právě „ zapadla do koupelny s tím, že si musí dát koupel, ať prý si Tonda sám nalije něco k pití. Tonda polknul nasucho a jako by jej provláčeli deštným pralesem a zahrabali do písku Sahary. Bylo jasné, k čemu se schyluje, pootevřenými dveřmi do koupelny ještě zahlédl, jak se Janě svezly šaty z ramen a jeho zostřený sluch zaznamenal jejich bavlněný dopad na podlahu jako výbuch granátu. Ale možná to byly dveře do koupelny, které se zavřely...“ a zbytek stránky čistý.

Všechny ty sladké a extatické surové cynické sarkastické a zase metaforické básnické romantické píchací scény, které kdy četl, mu vířily hlavou.  Měl vztek na tu zatracenou zápletku, na Janu a toho debila Tondu, na to, že někdo začal psát literaturu, kde se objevují erotické scény. A devalvují. Otevřel láhev becherovky. Jenže se nechtěl opít, chtěl dopsat tuhle (předposlední) kapitolu a chtěl to udělat střízlivý.

Nepodařilo se.

Když dopíjel poslední doušek bylinkové kořalky, sotva udržel pohled na monitoru (musel občas zavřít jedno oko a druhým ostřit), napsal konečně několik klátících se vět.

Ráno pak po sobě četl: „ Tonda nevydržel čekat v obýváku, skočil do koupelny, na Janu, a prostě jí to udělal, vrážel jí ho tam, vošukal jí, řvala, on řval, líbilo se jim to a byli zpocení. Škoda, že to trvalo jen chvilku, než se udělal. Po čtvrthodině chtěl znovu, ale Jana už nechtěla a že si musí udělat nehty a vlasy na večer a on si ho ještě šel vyhonit na záchod.“