Často si tě připomínám...

Ony měsíce a roky

kdy jsem si tvář

plnou chtivosti a touhy

donekonečna poléval

trpkým vínem čekání

Pak ale slova dobrovolně

nechala se vánku

poryvy ustaly

Vzpřímeně

sedí postava a z hlubin

hledí vzhůru

spatřila

Blesk složený ze Vzduchu Ohně

a kapek křišťálové Vody

Protnul prázdnou Loďku

na místě

které navždy patří Slunci

a vnitřnímu Moři

Znělo to jako Zpěv:

Utichá žízeň žáru

utichá Bouře

i roztínání utichá…

A vše

je mírné

Nehybně spočívají výsostná

Orlí křídla

Modř se Žlutí

si průzračně

nad hladinou povídají

Nic už zde

není vzdálené