Nemá cenu se hrabat v popelnicích. Co jsme jednou vyhodili, nedá se vrátit. Nevadí. I tak se ozve včas čapí zakrákání

a zvěstuje podezřelou hodinu. Prsteny přestávají být na prodej. A kopretiny v zimě nekvetou. V rámci zpřerážených hnátů se uskuteční dělová koule v severním ledovém oceánu. Všichni jsou srdečně zváni! Kdo nepřijde, dostane kapavku!

   A pak už jen rána perutí do čela zachrání východ slunce. Plivnout tím směrem!

   Vesnice, rozložené v krajině, se i se svými kostely propadnou do země, nebo vznesou do oblak. Pohled to bude nevídaný. Vůbec se to nedá srovnávat s otázkou „co si dát k večeři.“ Vyřezávané paláce se naplní tekutým dusíkem a budou se na věky kutálet kolem Kanárských ostrovů.

   Nezbývá, než si vydechnout, sáhnout do kapsy u bundy

a vylovit pár žraločích ploutví. Oheň z nich zapálený zažene všechna nepřátelská letadla i ponorky včetně výsadků

z mimozemských civilizací.

   Nu, je na čase vzít si slabikář a pomalu ho sežvýkat do množství malých kuliček. Pak již bude vše připraveno. Budeme muset vypustit albatrosa. Tak se to dozví všichni.

   Na dně vyschlých řek se objeví kostry a začnou promlouvat

k nevěřícím. Kdo zůstane hluchý, přijde o všechno. Navěky svázán provazy ve spleti kanálů, bude snít o cizím světě.