ještě než dopospíchám nocí

(kopnout do vrzajících dveří a propadnout se dál)

koupím si kýbl omáčky

ve Worchesteru (naproti galerii)

přímo uprostřed místnosti

vyndám z něj nůž a oblíznu zbytky zdí

to ostří se leskne jako dávno zamlčený hřích

více než fólie z igelitu

musím zakrýt pár věcí

je tu křeslo od tebe a skříňka od té předtím

slábnu zápasem s nimi

až do posledního kousku provádím rituál

odosobnění

až je byt nahý - místo aby si zakryl rohy

směje se mi

namazanému

ví,

že až do noci budu škrábat zaschlou červeň z hrudi

z paží a vůbec všude, kam se odhodlám dosáhnout

opatrně, ale rozhodně, vrstvu po vrstvě

jednu po druhé