váhu nesli rovnoměrně

v bocích zaklíněné vpichy (a třeba byli i naostro)

vážení páni, vážené paní

začneme

.

.

.

"a pán pravil" monotónně

míň než vyvanulo z věnců - za tu dobu

sedm fialkových dam si poposedlo

jako cukříky na kávičce

slzy na dortících tváří

"a pán pravil" dál

nelíbí se mi tu

vždyť ta kutna je tak směšná

poklona

píseň od Boha

halelujá

a pro něj odznova

halelujá

jak flašky po schodech

halelujá

.

.

.

poslouchal jsem tak minutu a třicet čtyři sekund

když si ten dřevěný pán s nataženou rukou promnul zkamenělý výraz a vybuchl

začínáš klackovatět

ty kluku jeden nezvedená!

povídám

ticho suší

rozmáčené oči, léčí

poničené uši

slyšíš?

a on

měl jsem tě víc řezat, byl bys jako pěna!

a já

ale to bych nebyl já

a on

ale měl bych tě teď tady

.

.

.

Tati, já se vrátím