Osoba (Občasný) - 3.1.2005 > Ja s tim takovou zkusenost nemam. Spis naopak, prijdu k doktorovi, reknu co me trapi a on me zene na psychiatrii...
Ne, to je nadsazeny, ale ze sve zkusenosti vim, ze to neni tak strasnej problem. Kdyz jsem byla nedavno v nemocnici, na pokoji lezely dve zensky a za obema poslali psychologa, aby to prosetril. A byla to onemocneni takoveho charakteru, ze by clovek vazne netipnul spojitost s psychikou.
Jeste to samozrejme neni tak dokonale zazity, ale ja bych to videla spis jako otazku casu, na jako problem.
Problem vidim, ze k tomu skepticky pristupujou sami nemocni, ty zensky z toho mely halo a kecy typu:"copak sem nejakej blazen?" , nebo "at si de pan doktor na psychiatrii sam" byly na dennim poradku a to slo jenom o sympatickyho psychologa (kamarad...)
Ostatne somatizace psychickych obtizi je svebytne psychopatologicke odvetvi.
A vetsinou se jedna o urcity typ potizi, ktery si uz lekar se zkusenostma spoji, napadne ho, ze problem muze byt jinde.
Jeste poznamka na zaver. Nekdy je problem uplne opacnej. Moje znama, chodila asi sedm let po doktorech, po dvou ji vsichni odkazovali na psychiatrii...
A po tech sedmi letech ji diagnostikovali zatim neprilis znamou (ac rozsirenou) chorobu, s "nervama" to nemelo nic spolecnyho, paradoxni je, ze kdyby na to doktori prisli driv a nasadili vhodnou dietu, usetrili ji navic rakoviny zazivaciho traktu.
Nejlepsi je zlata stredni cesta.
A kvalifikovane a zodpovedne lekarstvo...