|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Meditace nebyla dlouhá, ale silná. Týkala se Síly boží Milosti. Na počátku jsem vstoupil do jakéhosi fraktálu ve tvaru slzy. Těžko se to popisuje. Ocitl jsem se ve Středu dění. Následovala otázka božských sil: "Co nedokážeš ještě přijmout?" a já najednou věděl, že nedokážu přijmout fakt, že Bůh je Milosrdný. Všichni to víme, všichni doufáme v boží Lásku, prosíme o odpuštění. Rádi bychom měli vše co chceme, ale proč Ji nikdo nedokáže přijmout, když přijde?
Je to snadné i obtížné zároveň. Řada duchovních lidí prošla těžkými životními situacemi. Temná noc duše je nutná protože očišťuje, ale co pak? Utrpení přece není smyslem našeho života. Smyslem je Láska, protože Ta Vše Tvoří. Ale my se raději odevzdáváme negacím. V knize o kabale to autor popisuje krásně: "hned vedle Spravedlnosti se nachází Milosrdenství". Ano, vedle kritiky a přísnosti je Odpuštění a nekonečné moře Lásky. Síla Lásky je tak veliká, že všechny negace dokáže rozpustit. Musíme se oprostit od kritiky a vše přijmout, naučit se žít s tím, že máme právo, aby se nám vše ve spolupráci s božským dařilo a … nezpychnout. Jinak je tu zase Spravedlnost, jež nás koriguje. Jsou to jakési váhy, které se v našem životě i ve Stvoření kývají. A já byl mezi nimi…
Nechci se dotýkat všech vizí, jež jsem v meditaci měl, ale ta Síla byla úžasná. Rozpouštěla absolutně vše negativní s čím se setkala a přitom byla tak jemná, tak tichá a přitom silná. Absolutně mimo lidské chápání. Síla způsobující zázraky. Nelze se na Ni spoléhat, Ona může, ale i nemusí přijít. Záleží jen na Bohu, On může skutečně Vše. Co je to zázrak? To je něco vymykajícího se našim zákonům. Bůh může Vše, protože je Vším. Kdykoliv může uchopit Podstatu tohoto světa a pohnout Jí.
M ěli bychom se radovat, když To přijde. Nepřijmout Jeho Lásku je hřích. Ten největší, který pácháme na sobě i ostatních. Těm bychom mohli přinést trochu Světla.
Spravedlnost a Přísnost je také částí Boha. Čím více jsem na Cestě k Němu, tím jsou síly čistší a jemnější. Myšlení zde není tak důležité, tím je neustálé vnímání božského.
K dyž člověk udělá chybu, je korigován božskou Spravedlností. Je ale možné požádat o Milost a Ona může, ale nemusí přijít. Jinak by to nebyla Milost. Ta je prostě mimo Zákon. Nemůžeme si ji vynutit, ale máme věřit, doufat.
Modlitba
Ó Všemohoucí!
P řijmi mne prosím ve Svém Milosrdenství,
P řijmi mne prosím ve Své Lásce.
Vím, že žiji z utrpení jiných tvorů,
Ž e jiní trpí abych žil.
Dovol, abych Ti vše odevzdal
Abych se vrátil k Tobě.
Utrpením splácím utrpení
Abych se očistil a odložil k Tvým nohám své zmučené tělo.
A svou duši vrátil Tam, k velké kosmické Duši,
n eboť mé malé já je jen kapkou v Tvém velkém Moři.
|
|
|