Psáno na zdi
Je to předtucha či nejistota?
Tvé myšlenky mluví jasně
Říct pravdu – ta neochota,
Tys mi pořád skládal básně…
Kdo dnes večer nosí masku?
Tak už ukaž, co je v tobě!
Slibovals mi věrnou lásku,
která skončí až tam, v hrobě.
Jak černý stín kráčíš ke mně
Srdce svíráš ve svých dlaních
Pohlcuješ světlo ve mně
Mrtvý motýl leží na nich…
Srdce mé sis připoutával
Jen řetízky stříbrnými
Mým obavám jsi se smával
„Miluji tě“ říkal jsi mi.
Jako labuť v širém moři
Ztrácejíc se v barvě nebe
Bloudím sama ve svém hoři
Ztratila jsem s tebou sebe…
Jenom nápis na zdi vnímám
Postřeh nebo stihomam?
Ale ne, snad neumírám?
Ještě kousek sebe mám!
Můj osud byl v rukou lháře
Věřila jsem jeho slovu
Teď mě táhnou v černé káře
Slyším jen cinkání kovu
Jenom nápis na zdi vidím
„Tady leží bojovník“
V skrytu duše se však stydím
Že jsem spadla na chodník
A lidé si jen domyslí:
Měla ve své duši poušť
Co jí asi blesklo myslí
Předtím, nežli stiskla spoušť?
|