V meditacích jsem několikrát zahlédl, jak vše se děje v jakési nekonečné 3D mřížkovitě uspořádané síti bodů, které byly zároveň jako duhové koule zbarvené podle nesousivších archetypů. Bůh-Absolutno mezi ně z prostoru kterým je vysílá prvotní impulsy, proudy světla, které se pak mezi těmi kolovými body do nekonečna odrážejí a různě zabarvují, podle těch plošek na jednotlivých koulích, kterých je také nekonečně, jako v každém bodu je neviditelné nekonečno. Ty koule se ještě různě jakoby natáčejí a mění barvy, právě podle těch dopadajících kouzelně duhových paprsků. Jen čas je tam dosti zvláštní, vše se dejě v přeblikávání okamžiků-různých stavů, a přitom jsou všechny ty stavy zároveň, jako by naskládány vedle sebe bez času. Toť pohled 5,5ky na sama sebe, kdy si uvědomí, že se v ní skrývá Absolutní vědomí a Jeho vševyjadřující dokonalost.

S tím souvisí i ty mnohostěné barevné „buňky archetypů“, což jsou jakési „kapky“ vědomí nastavených archetypů proudících nekonečnem. V těchto „buňkách vědomí Absolutna“ vše existuje, odehrává se a prožívá, jak je v nich nadefinováno, jen a právě ony fyzicko-mentálně skutečně existují (tvoří neměnný hologram Absolutna), jejich obsah a další vrstvy už jsou virtuálně uvnitř, i když zase zapsány v té buňce jakoby fyzicky, souvisí to s kvantovým světem, vše je jen vlněním prostoru Absolutna za naším prostorem vnímání, který je virtuálně nastavený na naší úroveň omezeného lidského vnímání a jednopocitového režimu prožívání.