Pohár mé duše

dnes přetek

přes okraj se vylil

nasládlý tmel

Přehodím nohu přes plot a skočím

zatočím sukní a na rohu ohlédnu

se zpět, rozbitým, zrcátkem zpětným.

Poslechnu - Bože vím že poslechnu-

cokoliv, když africké bubny hrají

Tíseň

 semletý pepř v mrazáku

 drtička

 a postavy v nevzhledných křeslech

 na mě se dívají

 proč jenom na mě

 se houpám pověšen na stromě

 hadrová panenka jsem.

Až vyrostu zničím tu figurku

zarezlý klíč, otevře dveře do své duše

vypustím ven - sám sebe vypustím-

jak divoké zvíře

si dál vyrazím

nikdy se nevrátím

Až jednou za sto let se zastavíš a budeš

chtít vzpomínat, otočíš klíčkem- na krku

zavěšený- a otevřeš vědomky

kout duše ztracený - po věky ztrácený

životem, smrtí- otevřeš a nebudeš čekat

uslyšíš táhlé, zvolání táhlé z ničeho

tam venku.

Vyběhneš do neznáma, ne dáma, ne panna

bez všeho jen tak, z židle uvnitř vyběhneš

tam někam za mnou

Vysvitne měsíc za mraky, mrzákzbylý

a taky, tak takyzavyjem mu na pozdrav.

Vydáme se na lov - milenci ztraceni ve

své nádherné otrocké svobodě-

konec