egil (Občasný,Redaktor) - 25.10.2007 > Myslím, že jedna věc je líbivost → což může znamenat, že má autor +/-"celkem běžný vkus" a píše tak, jak se "líbí" jemu, to potom proč ne, beru... Pokud můžu mluvit za sebe, když čtu jakoukoli poezii, nejvíc mě dostávají ta místa, která konvergují k mým vlastním tvůrčím principům – tedy obrazy, jež mají nějakou senzualitu (která zároveň plní i metonymickou funkci); a ono je to pak někdy takové výtvarné, "hezké"... U fragmentálních oklestěných struktur (jako jest např. tato) mi chybí krvavé maso a já nemám co drásat.
Experimentuje pak ten, kterého už více či méně "konvenční" psaní nebaví, považuje ho za vyčerpané atd. a tak zkouší tzv. experimentovat. Někdy se zadaří, někdy méně. Myslím si, že je dobré uchovat si zdravou míru (Paul Celan, finští postrukturalističtí autoři)... jinak se člověk roztratí v nejednoznačnosti.
________
ale jiná věc je podbízivost (nezaměňovat!) → to znamená, že autor předem kalkuluje právě s většinovým čtenářem a píše tak, aby byl úspěšný. Je to takové pornografické psaní. Slouží ke snadnému ukojení čtenářových elementárních "poetických potřeb". A to se mi fakticky hnusí.
