ta holka vlevo vypadá nějak retardovaně.

:-)

To jsem teda nenapadla, opakuji:-)

jen jsem si myslela, že by třeba někdo mohl pochopit to, že tenhle úryvek:

takovou bych chtěl napsat jednou báseň

aby se břitká

nesla tiše k zemi

a na hrotu měla dvě kapky krve

je vlastně taková malá kritika k básni od Claw, tak:-)

Já děkuji za souhlas s blondýnou, ovšem s tím co napsal blonďák naprosto nesouhlasím a trvám na tom, aby se do mě v kritikách nestrefoval jako do slepic. Nepopřela jsem nic, jen jsem napsala, že se mi to nějak nezdá. Ono těch otázek, krom husího peří v té básni vyvstává víc. Protože když sekne gilotina, padá odshora dolů. Když listům pomůže vítr, vždycky je to nějak tak nakřivo. Mačeta by seděla víc. Ovšem uznávám, že napsat něco jako, že listy jsou na stromech mačetovány, je evidentně blbost.

Mačeta je dlouhý nůž jihoamerických Gaučů. I když taková malá jihoamerická revoluce by také nebyla k zahození. Když už je tam ta salsa.

a navíc, s těmi noži se mi vybavil Kainar:

ta největší a nejkrásnější dýka vypadla z rukou podzimu

a na hrotu měla dvě kapky krve

takovou bych chtěl napsat jednou báseň

aby se břitká

nesla tiše k zemi

a na hrotu měla dvě kapky krve

mé nebo cizí

na tom nesejde.

nebo tak nějak to bylo:-)

mně se to nějak nezdá, je to dlouhohubé a popisné. už jenom zkusit si říci, že listy jsou na stromech gilotinovány.... prostě mi to v puse překáží. atd.

nelíbí se mi to. chybí ti tam neony a Dubček. a nebo tak nějak, jak to zpívají Wohnouti...  krásný léta šedesátý, když mi ještě stál.

Pet lahev nadšení... tak to nestrávím:-)

No, ono začínat "recenzi" tím, že je česká komedie téměř jakýmsi štamgastem v našich kinech, není zrovna nejšťastnější volba. Zvlášť, když se dál pokračuje označením "dobrá zábava". To už pak zbývá si k tomu jen otevřít jogurt Dobrá máma a je vymalováno.

Chorvatské moře. Ďjó, moře! Kdepak to asi leží? Někde asi hodně daleko a natočení účastníci zájezdu k němu míří. Za volantem autobusu dva kavalíři. Oba Karlové. Bejt Karel, vždycky jsem si přál(a). O těhle dvou postavičkách se mimochodem paní recenzentka vůbec nezmiňuje, ačkoliv evidentně stojí za pozornost a nejen díky tomu, že jednoho z nich hraje Liška. Pavel. Ti dva stojí za tu pozornost hlavně kvůli tomu partu, co dokázali vystřihnout ohledně přestávky udělené cestujícím na trase.

Kolik jim Karle dáme?

Já bych jim Karle dal pětadvacet minut.

Dobře, pětadvacet.

(kráceno)

Pětadvacet by zasloužila Oplatka, ačkoliv se tady někde výše zmiňuje asi o hodině a půl. Zřejmě tak dlouho to psala. No, za tu dobu mohlo na klávesnici skanout něco inteligentnějšího, než konečné volání po tom, že nemáme dost svých herců a musíme si pomáhat. Namluvenými Slováky.

Což o to, já bych si klidně nějakého namluvila, když bude k mání. Ale Musíme si pomáhat je jiný film. I když... Tam hraje zase Bolek Polívka, takže je to vlastně taková jedna velká Naše rodina.

Být paní recenzentkou, tak bych byl nakonec připojila něco v tom smyslu, že doufá, že kasovní úspěch bude velký a že jméno režiséra k tomu film přímo předurčuje a ne, že se to povidlo.

mně to nějak nedrží pohromadě... můj dojem: vezmu pár zavařovaček, holé stromy, výlov a sešiju to podzimem.

to nestačí.

 a děti domů... pak prochodila vsedě...

egile, mám jednu otázku zcela mimo mísu:-)

řekl bys tohle miroslawkovi někde u piva?

s tímto plně korespondující autonomní fragmentace, je zde možno použít verš v jeho jednoznačnosti (jakési podání ruky čtenářovi, vstřícné gesto, které za sebe oceňuji).