Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 22.12.
Šimon
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
Vybraný autor
tichotam
(muž)
Občasný
Na Totemu: 49131x
Napsat zprávu
Autorův WEB
Mívám divný pocit vrhací hvězdy
 Příspěvky autora 
 Kolekce autora 
 Poznámky autora 
 Autor doporučuje 
 Autor si uložil 
 Ostatní doporučují 
 Ostatní si uložili 
 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 1.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:PLENÉR, TO JE ZÁKLAD, ŘÍKAJÍ MISTŘI...
tichotam (Občasný) - 25.7.2015 > Je to dobrý a slabý zároveň - těžko soudit.
U příspěvku:Pohřební řeč
tichotam (Občasný) - 3.7.2015 > Mě to bylo vždy cizí, protivné. Google se tvářil, jakože to tak napsat lze, nejspíš je to běžný překlep. Tak já to opravím.
U příspěvku:Pohřební řeč
tichotam (Občasný) - 2.7.2015 > Díky za připomínky, ten konec asi může znít samoúčelně. Ještě to celé poladím - tady to upgradovat nebudu, ať je to časem zajímavější.
U příspěvku:György Petri: Úsměv
tichotam (Občasný) - 6.11.2014 >
U příspěvku:KAFE v Komedii vol.1
tichotam (Občasný) - 22.5.2014 > mystikus> Tak to je sranda, já totiž včera byl na křtu básnické sbírky Víta Slívy, tak se mi to spojilo.
U příspěvku:KAFE v Komedii vol.1
tichotam (Občasný) - 22.5.2014 > mystikus> Kafe je gradujícně mrtvé. Texty, které by stály za to publikovat, stojí za to publikovat jinde, než v kafi - a taky byla činnost přerušena. My jsme se viděli na Slívovi? Nejsi ten Zajícův grafik? Jinak pochybuju, že by mě tam mohl někdo poznat.
U příspěvku:Mesiáš
tichotam (Občasný) - 30.8.2013 > Jonáš> O tom Ježíši mne budeš muset dovzdělat, narážka na kmen Davidův zanechává na mé tváři přihlouplý výraz. Co se názvu týče: jeho vznik jsi odhadl přesně, zřejmě jsem si marně nalhával, že tato výpomoc bude mít i nějakou zajímavou funkci. Je to čerstvý text, zkusím ho časem nějak opracovat. Díky za čtení.
U příspěvku:Marsovský skluz v čase
tichotam (Občasný) - 26.7.2013 > cit-i-zen> Nechtěl jsem narážet přímo na vůli a vytržení, měl jsem na mysli opravdu něco, co si doma píšu a nikde to není. Ale nakonec to vlastně směřovalo k tomu samému, k psaní pošetilostí, nehorázností. Tady jsem ale měl na mysli i pošetilosti nefunkční, ze kterých se konečné dílo nestane. A hlavně to období netvorby, vyprázdnění, které ale jak píšeš je přitom obdobím poměrně intenzivního vylaďování pozornosti, které je možná tím prvotním zážitkem tvorby, jejímž záznamem je přímo člověk.
U příspěvku:Marsovský skluz v čase
tichotam (Občasný) - 25.7.2013 > cit-i-zen> Každý koncepční přístup k tvorbě přináší nějakou informaci navíc, jsi docela odvážný, že se pokoušíš psát texty z první bez škrtání a tematizovat tím právě to, co by šlo proškrtat. Soudit, jak se ti to daří, z jednoho textu nejde, je mi ale každopádně sympatické, když takové bláznivé postupy zkouší. Tuhle jsem v nějakém svém psaní napsal (takže mi to teď připadá jako pravda), že mi připadá, že jsem autorsky nejvíc rostl, když jsem pozoroval, jak se mnou můza nespolupracuje a nešlo mi napsat skoro nic. Druhé nejvýznamnější by zřejmě byly právě různé pošetilé pokusy. Samotná báseň by pak byla zjevením, které se mnou nikam nehýbá, ani dopředu, a tím je vzácné.
Úsečku nechám na tobě, když je to schválně.
U příspěvku:Marsovský skluz v čase
tichotam (Občasný) - 25.7.2013 > Je to trochu jako Appolinaire, ale to si asi už někdo všimnul dřív, takové svůdné čtení. Snad nebude vadit, když se v tom maličko pohnípu. Nejdřív můj korektorský příspěvek: děti jdou, nikoli jsou spát. Ze slova úsečka bych udělal úsečky.
Mám ve zvyku přistupovat k básním nejprve doslovným čtením, protože myslím, že je zlvášť u básní podstatné. Paradoxy v nich obsažené bez pokusu o doslovné čtení přestávají fungovat. V tomto čtení mne trochu mate poslední strofa a to právě s místě pointy. "Myslel jsem, že život skutečně začne, / ale místo toho tu byla série regálů, / podmořská mýdla a letní stehna, / ..." a dál pokračuje poloha "myslel jsem". Co mne zde mate je ta část "ale", která by měla tvořit protipól k onomu nevyslyšenému naivnímu čekávání. Čekal jsem něco, ale přišlo něco jiného - na tom "ale" stojí přinejmenším polovina pointy. První ale je očekávatelné, až stereotypní a srozumitelné - série regálů, deziluze z banality a strohosti reality. Další řádek mne ale docela mate. Podmořská mýdla a letní stehna. Osobně bych toto očekával v té druhé poloze, tedy v poloze myslel jsem, že tu budou podmořská mýdla a letní stehna, že tu bude imaginace, ale čekaly mne regály. Rázem tu mám dilema, které lze řešit leda snahou o postavení podmořských mýdel a letních stehen na jednu stranu a bílých šatů vonících na chodníku, skutečně začatého života a lidí odpovídajících na bláznivou otázku po másle na druhé straně. U mne to vyvolává pocit až ošizení imaginací. Kde by takový Diviš nenechal nikoho na pochybách, co "místo toho" přišlo, zasnívám se nad podmořským mýdlem a snažím se je vidět v negativních konotacích, vždyď mělo přijít místo opravdového života, tak nemůže být přeci tak uplně v pořádku, nemělo by se mi tak líbit, jak se mi líbí.
Nechcí tím napadat celou báseň, z jejího samotného těla je i na jiných místech nepřímo zjevné, jaký je ten protiól, co příšlo místo života. Spíš chci ukázat na to, do jakých nesnází se může doslovný čtenář dostat, a zároveň si trvám na tom být i doslovným čtenářem, zvlášťě když zbytek textu se takovému čtení nebrání a naopak ho podporuje. A nebo jsem možná jen ignorant, že nevím, co je to "mýdlo u Řeháka".
U příspěvku:Časopis Kafe 1/10
tichotam (Občasný) - 8.7.2010 > Protože jsem toho za boha nemohl v prostředí totemu docílit. No ale nakonec jsem na to přišel.
U příspěvku:Odstřižky
tichotam (Občasný) - 18.5.2010 > Zaujala mne první strofa. Její obrazná síla je konkrétnosti bytového života, ale právě tato konkrétnost je zastírána, oddalována. Klíčující "z partaje odvedle/hlasy a šelesty, vzdychání, sprcha..." přichází až na konec. Přitom kdyby tímto řádkem strofa začínala, a teprve pak pokračovala "Nájemné...", byla by mnohem stravitelnější, otevřenější, citovější. Ty ale stavíš tento klíč až na konec, protože pro tebe, potažmo pro báseň jako celek, není tím nejdůležitější obrazné těžiště básně, ale přesah - ať už v rámci básně samotné nebo v rámci tvojí poetiky. Člověka to nebaví, tvoje básně četl před půl rokem, takže se mu spojuje prd, hloubat nad nejasnými spojitostmi se mu taky nechce. A pak je náhle uplacen konkretizací a připadá si tak trochu jako Jidáš. Kdyby konkretizace byla v prvním plánu, nebyl by tu jidášský pocit, ale prostý (levný?) pocit identifikace s nějakou náladou.

Tímto rozporem, touto prací s bičem a cukrem, mne báseň zaujala.
U příspěvku:zbytek (figura) (bytová poetika)
tichotam (Občasný) - 5.4.2010 > Nápad, který šel velice lehce zpracovat banálně, kýčově, nepůsobivě... ale je kupodivu zpracován pozoruhodně sugestivně.
U příspěvku:Paměť medu
tichotam (Občasný) - 22.2.2010 > Sice některé části textu nemohu interpretovat (přetnutý a vypálený zvuk) a jen je poslouchám jako písničku, přesto se mi báseň líbí. Připomněla Skácela, jak stavbou tak pointou.
U příspěvku:Nad Prahou
tichotam (Občasný) - 16.2.2010 > Zajímavý text. Začátek bez výhrad. "Uvědomujíce si svoji" je dost ošklivé a těžko vyslovitelné. Předznamenává to navíc další problémy se kupením zájmen: "ti chtěl svléci ten podzemní vítr" - oč snazší by bylo napsat "chtěl svléci podzemní vítr". ke komu se to má vázat už bylo řečeno na začátku předchozího řádku "tvé šaty", netřeba připomínat "ti". Že je vítr rodu mužského netřeba zdůrazňovat "ten". "Ten" mělo asi vzbudit dojem, že se mluví o "tom starém notoricky známém pražském podzemním větru". Ale takový výtr není a pokud by snad měl tento mýtus právě touto básní vznikat, tak nevzniká. Ujeté vlaky na konečnou jsou ovšem už klišé, bohužel, dosud měla báseň přecijen svůj vlastní potenciál. proti závěru opět nic nemám, snad jen to, že aby zapůsobil, musel by střed básně zafungovat daleko lépe.
U příspěvku:baskervil
tichotam (Občasný) - 3.12.2009 > Jako náš Béďa
U příspěvku:cesta na konec světa
tichotam (Občasný) - 17.11.2009 > milé
U příspěvku:Svlékání
tichotam (Občasný) - 12.11.2009 > nemáš ty kuličky proti molům ještě v jedné básni? kdyžtak v jaké?
U příspěvku:Země a voda
tichotam (Občasný) - 25.8.2009 > Nevídané
U příspěvku:Pozdě večer
tichotam (Občasný) - 11.4.2009 > svěží vítr
U příspěvku:2.rtf
tichotam (Občasný) - 7.4.2009 > První část skvělá, vyděsil jsi mne. Druhá roztahaná, přestal jsem se bát.
U příspěvku:v l a s t n ě n í
tichotam (Občasný) - 30.3.2009 > Mateš, meteš, mateř
U příspěvku:_bez názvu
tichotam (Občasný) - 23.2.2009 > TheThing> Tak jsem si to hodil do googlu a máš recht. To je tedy zajímavá věcička
U příspěvku:_bez názvu
tichotam (Občasný) - 23.2.2009 > Tak se mi zdá, že ten blur je fotošopácký, pochybuju, že by v reálu takhle sebral špičku toho auta. Nicméně je to pěkné
U příspěvku:Vrána k vráně, mastné péří
tichotam (Občasný) - 13.1.2009 > baví
U příspěvku:Je někdy lepší
tichotam (Občasný) - 3.1.2009 > Lei> Že tě skoro neznám neber nijak úkorně, prostě jen skoro nikoho tu nečtu a když, tak jednu báseň za půl roku. Znám tě víc jako diskutujícího, než jako autora.

Na tom, že "evokační" část dostává smysl až skrze část druhou, rovněž nevidím nic závadného, pouze jsem ilustroval, jak se vyvýjelo mé čtení v čase. Že je to legitimní postup jsem myslím jasně napsal.

Šlo mi spíše o to, abych tyto role ujasnil a mohl zaostřit lépe pohled. A pak mohla následovat kritika. Píšeš, že hranici mezi zrcadlením, promítáním a sugescí vidíš rozmazanou. V rámci těchto tří slov se pohybuje kritická část mé předchozí reakce. Snažil jsem se naopak tyto pojmy ostře oddělit.

Na rozdíl mezi zrcadlením (dvou abstrahovaných částí básně) a promítáním jsem chtěl položit důraz. Promítání jsem myslel pejorativně. Chtěl jsem tím vyjádřit funkční nepoměr obou částí, který jsem nazval vztahem sugesce. Zrcadlení by značilo jakousi souhru, dvojakost, odpovídání jedné části druhé - což si myslím byl formální (i když třeba spontánní) záměr. Promítání chápu jako převahu jedné strany nad druhou, kdy sice obě spolu hrají a vytváří celek, ale jedna hraje pasivní roli plátna a druhá diktuje promítaný obsah. Dojem, že plátno obsahuje, znovu zrcadlí, to, co je v promítačce, nazývám dojmem sugesce.

Jinak řečeno, konstelace evokací (obrazů) obsažených v první části básně, dle mého názoru a čtení, nerovnoměrně koresponduje s částí druhou, která ji přesahuje především metafyzickým přesahem, ježto nemá v evokacích dostatečný protipól. A ten je přitom básní sugerován: "kdo teď rozezná". Ono teď neznamená nic menšího, než teď po všech výše zmíněných evokacích, teď v této situaci, ze které vyvstává to, co teď bude níže psáno. V onom "teď" je cítit uvození něčeho, co bude vlastně jen vysvětlovat a přibližovat z evokací již zřejmé, co bude vykládat let ptáků výše. Já to tam ale nevidím, respektive vidím jen menší část. To jen k té zamlženosti oněch tří slov z mého pohledu.
U příspěvku:Je někdy lepší
tichotam (Občasný) - 3.1.2009 > Tato báseň mne poměrně zaujala, vnímám ji totiž rozpolceně. Na první čtení mi silně neseděl způsob, jakým je psána první polovina básně, druhá mne ale přesvědčila, abych četl vícekrát a pozorněji. Nejprve se ale vrátím k tomu, co mi nehrálo na první polovině básně.

"tma / vítr / voda"

"roztřepené důtky deště / na zádech země"
"černá opona / co padla na noc"
"v řásních a záhybech / nakynulo bezesměří"

Vypsal jsem první tři obrazy, spolu s jakýmsi úvodem, nebo jak to nazvat. Tyto obrazy mají společné především to, že jsou banálně řečeno nepoužité. "Použitým" obrazem teď rozumím například něco jako: roztřepené důtky deště na zádech země - připomínaly mé lenosti, kolik by mohla zasadit" Nebo pouhé přirovnání, že to a to bylo "jako"... Po něčem takovém je zde velice těžké tápat, je tu jen zpočátku dost banální souvislost s oním živelným úvodem. Motiv tmy je přítomen explicitně, vítr i vodu lze volně nacházet. To, co nejprve vadí, je tento plytký dojem ze samotné obraznosti. Toto vše neuvádím jako výtku, pouze jako úvod k úvaze. (Jako výtku bych zde snad zmínil jen můj subjektivní dojem, že tato nezaostřenost oraznosti nevzbuzuje zároveň očekávání - to je ale snad problém vzešlý pouze z mé nedostatečné důvěry v autora, kterého téměř neznám a tak jsme automaticky skeptický.) Ale pokračujme v úvaze. Ony obrazy spolu s úvodními třemi slovy po nahlédnutí celku básně vnímám jako jakési "evokace", magické zaříkání, vyvolávání samotných živlů, nikoli jejich užívání. Užití oněch obrazů provádí až druhá část básně.

Na první část básně je tedy třeba se podívat znovu jako na evokaci. Zřejmě jako na evokaci přírody a člověka jako jednoty, snad evokaci života a smrti jako jednoty, to ponechám na každém, jakého smyslu (básně) by se ona evokace měla dotýkat. V tomto směru mi trochu vadí, že povahu této evokace určuje s drtivou převahou druhá část básně, dokonce bych řekl, že vnucuje, sugeruje smysl oné evokace. Čistě tím, že je postavena prvníčást básně k druhé, budí dojem, že obě mají společný smysl, že tvoří společný celkový obraz. Zde mám pocit, že autor byl daleko silnější, co do schopnosti vyjádřit se, než v druhé části básně. To, co se dle mého názoru daří prvním dvěma obrazným strofám evokovat, je nanejvíš chaos živlů s rostlin ve větru, vodě a tmě. Druhá část oproti tomu jde daleko dál, má metafyzický přesah, který se v evokaci ne a ne zrcadlit. A pokud se mi na chvíli zdálo, že se zrcadlí, nebylo to zrcadlení, ale promítání.

Tím by byla asi základní úvaha uzavřena. Ještě jsem se chtěl vyjádřit k první obrazné strofě jako takové, pokud ji opět chápu jako evokaci. Její první dva obrazy jsou v tomto smyslu účinné a na jejich účinnosti nese velký díl civilnost jejich podání. Evokace není přímé užití, je to prosté vyvolání čistých živlů, idejí, slov. Poslední obraz tuto čistotu nedodržel, autor se nechal zlákat na špatném místě k obrodě krás jazyka, nechal "v řásních a záhybech nakynout bezesměří". Těžko se na takovýto obraz nezaměřit a neptat se naléhavěji po jeho přímém užití, které chybí. Dokonce i užití obrazu jako evokace je zastíněno předchozími obrazy, které jsou pro svou prostotu v tomto ohledu daleko silnější a tedy zastiňující. Třetí obraz je při celkovém čtení básně tím posledním, co se jakoby přičítá, aby nic nezbylo.

Následující strofu považuji z evokačního hlediska (které jsem si sám zvolil, autorovi ho nevnucuji) za nadbytečné protahování zaklínadla. Prostě řeknu "sezame otevři se" a ne "sezame otevři se, abraka dabra, ty jenž jsi uvnitř láhve a lezeš ven, teď!"

Na závěr bych chtěl jen dodat, že jsem se takto rozepsal jen proto, že mne druhá polovina básně uchvátila a celé mi to přišlo líto.
U příspěvku:Epilepsie 2008; sněžna
tichotam (Občasný) - 13.12.2008 >
U příspěvku:Potmě
tichotam (Občasný) - 12.12.2008 > Vzkaz od člověka je o poznání výživnější, než úvod, který vyznívá spíš jako manýra. Ale jak říkám, onen vzkaz od člověka je skutečně povedený a strhává i celkový dojem na svou stranu.
U příspěvku:Ve víru kašny
tichotam (Občasný) - 23.9.2008 > pubp> Dobrá otázka.
U příspěvku:Ve víru kašny
tichotam (Občasný) - 22.9.2008 > pubp> Díky. Ty vichřice/chrliče mi taky pořád trhají uši.
 
1.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter