A já ti zase ráda vytýkám zbytečné Rozmary, aby to stálo za něco:)

Jo, jsem zvědavá, co od tebe přijde příště, těším:)

Jen bych ještě doplnila - to, co říkáš, chápu, na druhou stranu... Pokud je tvůj text rázu soukromého, psaný tak, aby mu porozuměli jen někteří, kteří tě znají a třeba s tebou něco zažili - proč by měl být zajímavý i pro další, kteří o tobě třeba nevědí vůbec nic?

A tu rubriku bych tak úplně neřešila, mohla by to být taky čistě próza bez konkrétnějšího určení, v minaturách blbůstkách v poslední době končí i některý texty toto určení přesahující.

Tak je mi to už jasnější. Vidím opak Huga Hugona. To je hlavní postava Filipovy prózy Poskvrněné početí, spisovatel, který není schopen začít psát, natož dokončit jakýkoli text a píše k nim jen úvody a předmluvy, v nichž nastiŇuje, o čem to bude a co tím bude chtít říct. Ty mám pocit v sobě jakousi psací energii máš, ale tohle je takový pocit, který jsi vychrstnul na papír, nic víc. Člověk nad tím tak akorát pokrčí rameny. Asi bych se vystíhala podobných citací typu toho z Rozmarného léta, příliš to bije do očí. Někdo tvrdí, že to je laciné, mě spíš napadá, že se může stát, že čtenáři zůstane z textu jedinej zážitek, citát z cizího díla. A zvláště problematický je, když takový citát použiješ coby pointu, vyvrcholení své práce.

tak ti říkám, milá Jano

budeme mít domek svůj

já budu hrát na piáno

a ty budeš kydat hnůj.

Padesátka není nižší střední věk, v tomto se blížíš hokyním, co jsou schopny vyvolávat "mladá pani" i na šedesátnici. Martinu Hofmannovi jsi spletla jméno, film jsem neviděla, Hofmanna jsem pozorovala jen v bedně a v divadle, v divadle hodně zblízka a je to fešák atletické postavy se spoustou vlasů. Vypadá na svůj věk, čili na osmadvacet, čili o dvacet let míň než je padesát.

ALE NENÍ TO MINIATURA, BLBŮSTKA!!

ty sypeš?

No, formálně to žádné drama není a taky mám trochu pocit, že to flákáš do kláves bez rozmyslu, ale není to špatný, uvidíme...