Co se má zobrazovat
Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
Podle mě ne:)
Všichni se snažíme zachytit něco svýho. Nějakou věc, která nám přijde zajímavá nebo důležitá – aniž tušíme, zda to tak budou vnímat i ostatní. Může jít o vztah, pocit, příběh... Ve výsledku můžou být jen dobrý a špatný texty – bez ohledu na to, zda jsou autentistický nebo fiktivní.
Já autenticismus uznávám. Rozkrývat sebe chce odvahu. Můžeme si říct, že to je příliš afektovaný a banální, ale co pak (podle tebe třeba) je to správný, hodnotný? Mám ráda příběh, co má začátek, střed a konec. Na všech součástkách (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa) netrvám. Nemám ráda vetchý příběhy, prostřednictvím nichž se autor snaží čtenáři ozřejmit, že Vídeň není Madrid a že středě předchází úterý, zatímco čtvrtek teprve následuje, což bychom si mohli rozebrat z pohledu fyziky i filozofie. Samozřejmě i takto dobrý příběh může být dokonalá fikce.
Tenhle text má hodně společného s poslední tvorbou zkrváka. Mladí básníci píšou prózu. Nejen v kontextu Totemu se snažím vnímat jejich texty jen jako texty, nezkoumám jejich genezi a pozadí, protože se bez toho myslím obejdu. Nezajímá mě, do jaké míry to je vymyšlený a do jaké míry je to popsáním skutečnosti. I zaznamenání skutečnosti v beletrii je její interpretací. Ale tohle je mi o něco bližší, zdá se mi, že kalais není taková slovní ekvibrilistka jako zkrvák (a sporé momenty, kdy se o to pokouší, mě tahají za uši), ale dokáže přesněji, silněji než on pojmenovat konkrétní věci a vyprávět je: umístit je do prostoru a času prózy, kdy nejsou jen slovními obraty. Pokud píše o stole, já cítím pord rukama dřevo a umakart. Taková ta malinko přepjatá snaha „jsem teď u tepu literatury, píšu prózu“ je asi u obou a u obou je v pořádku, protože žádný geniální, úžasný, vypsaný a neomylný spisovatel z nebe nespadl.
Má to jakejsi vnitřní rytmus. Drží to pohromadě a na konci to strhne. Na druhou stranu se v tom těžko orientuje a spíš než příběh na mě mávaj myšlenky, co chceš říct. Ty abstraktní a velký věci - na druhou stranu uznávám, že právě tohle (docílit uvědomění si nějaký nebanální myšlenky skrze obyčejnej, srozumitelnej, třeba dokonce lineární příběh) mě teď zajímá a zkouším to a vidím, jak je to těžké. Jaká je to dřina.
Tak jo, znovu děkuju za obsáhlou odpověď. Ale přesto – i když fakt nemám nic proti vyjadřování názorů, i nepříjemných nebo negativních, v mých očích tohle sdělení devalvuje fakt, že to je takový neuchopitelný negativní štěk. Přitom ty jsi jeden z lidí, kteří to prostředí nějaký čas skutečně významně utvářeli. Trochu to připomíná domácího, který vejde k nájemníkům v cizím domě si postěžovat, že nejede plyn. Takže v tomhle smyslu je pro mě to sdělení nesrozumitelné. - A pak třeba ty voláš po jakési soustředěné konverzaci o literatuře, což je disciplína, která mě osobně zvláště v podání některých děsí:) - lidé prostě spolu mluví o tom, o čem chtějí, tak, jak je jim to příjemné. Hau:)
Děkuju za odpověď, já se ozvu později.
Protože tohle mě napadlo až dnes ráno. Nemusíš sestupovat na moji úroveň a odpovídat, mě ta otázka přesto přijde zajímavá: pokud mluvíš o špatném stavu, jaká nabízíš řešení? Jaké máš zkušenosti? Čím ses mu snažil předcházet, jaké jsi měl výsledky? Ty jsi vedl literární server, já ne.
Dobrá, pro tebe to ještě naposledy shrnu:
Napsal jsi úvahový (polemický?) text o totemím čtení 8/2. Toto čtení jsi označil za fiasko. Nelíbilo se ti, že nemohli číst přítomní totemí autoři, kterých podle tebe bylo i s organizátorem pět (ty jediný jsi protestoval). Na tuto jedinou konkrétní výtku k inkriminovanému večeru ( tedy, pokud dobře rozumím, nesouhlasem s jedním konkrétním postupem organizátora v tomto konkrétním případě) jsi navázal obsáhlou obecnější úvahou o špatných poměrech na Totemu.
Jak se tyto špatné poměry podle tebe projevují? Absencí nových, mladších uživatelů, o které se nemá kdo postarat, protože ti zkušenější úspěšní jsou u lizu. Což je podle tebe asi hodně důležité, protože jsi to v textu dvakrát zopakoval. A podle mě to je velká hloupost a lež. Znám asi desítku lidí, kteří působí na Totemu a publikovali / publikují nejen v Tvaru. Pro tebe to možná je nedosažitelná meta, ale ve skutečnosti to člověku život výrazněji nezmění. Troufám si tvrdit, že dokonce ani Jonáš Hájek nechodí po ulicích v kšiltovce a černých brýlích a nerozdává ve frontě v sámošce podpisy úctou ztuhlým spoluobčankám („Ne, promiňte, ale o poezii se už opravdu bavit nebudu, fakt ne, dost, dost!“), aby se poté co nejrychleji uchýlil do své luxusní vily v satelitním městečku za Prahou. Ti lidé se poté z Totemu nestáhli. Jsou tu pořád. Někteří publikují, někteří hodnotí, někteří posílají Totemu finanční příspěvky, někteří organizují čtení Totemu. A vedle toho publikují na papíře a žijí svoje životy ve skutečném světě.
Pokud zůstává Totem volným prostorem bez hranic a bez výraznější ústřední autority (v otázkách tvorby), nevidím ani způsob, jak s novými autory v tomto směru pracovat. Pravomoci redakce byly a jsou sporné. Talentovaní hodnotitelé stojí většinou mimo ni. Redaktoři jsou ale většinou významně vytížení jinde, takže dost dobře nefungují ani jako „provozní“. O tom vypovídá mimo jiné i fakt, že jedinou mimointernetovou aktivitu Totemu organizuje člověk, který ani členem redakce není. Navíc ten status redaktora je v téhle chvíli diskutabilní, zůstává lidem, kteří tvrdí, že už z redakce vystoupili, a zároveň se objevuje v profilu nových reedaktorů, kteří ale nejsou uvedeni v „tiráži“.
Jediná tvoje další poznámka o autorských čteních kritizovala neochotu autorů postavit se hrdě ke svým výtvorům. Stud je ale jen jedním z možných důvodů. Skutečně existují uznávaní autoři kvalitní beletrie i literání teoretici, kteří preferují tiché čtení „pro sebe“. Veřejná performance prostě není jediným možným způsobem prezentace a prožívání literatury.
Tvůj text je dlouhý. To ovšem samozřejmě nic neříká o jeho obsahu, kvalitě. Naše slova nepojmenovávají jen to, o čem se snažíme mluvit, ale taky nás samé. Já preferuju stručné, srozumitelné podání: tohle se mi nelíbí, z těchhle důvodů, mám nějaké řešení? Stačí samozřejmě první dva body. Je pak dobré používat obecně srozumitelnou a obhajitelnou terminologii. Výrazy redakční generace či generace talentovaných za ně nepovažuju. - A existuje i jiný přístup, kontroverzním blábolem rozdmýchat diskusi. Ale o to jsi myslím, neusiloval.
Podle mě tedy říkáš, že se ti nelíbilo jedno čtení a že se ti nelíbí, že jsou všichni kromě tebe u lizu. Dokážu ještě pochopit, že by se ti z principu nelíbilo, že je na čtení literárního serveru omezen volný přístup sebeprezentace amatérským autorům. Ale i tak je závist, jíž je ten text prošpikován, komická.
Co jsem udělala pro Totem: byla několik let redaktorkou. Jako redaktorka pilně hodnotila prózu. I coby jedovatá ranařka s několika autory hloub pracovala. Podílela se na několika číslech časopisu jako editorka, korektorka. Pomáhala uživatelům s provozem, lovit smazané příspěvky, vyznat se v redakčním systému. Co jsi pro Totem udělal ty, lyryku?
Viděli jsme se na čtení v řijnu nebo listopadu, kdy jsme tě spolu s jinými zachytili v módní poecii.
Co se týče toho referátu na Písmáku: samozřejmě existuje řada precedentních případů. Třeba literární časopisy rády debatují o tristní situaci v jiných literárních časopisech. Já si přesto myslím, že špinavé prádlo se má prát (hlavně) doma. Na Písmáku se tohle pravidlo často a rádo porušuje.
Odmítám se ti dál věnovat. jdu se věnovat maté a knize Radostné dětství od Mileny Lenderové ( dějiny dětství), kterou doporučuju g_morrovi. Hau!
Možná trochu něco takového. Protože od začátku slyším, že to dobré už bylo a teď už se jen chátrá a čeká na novou mízu.
Ale každé období přece bylo něčím specifické. Nejdřív asi bylo podobných projektů málo a potřebovaly teprve lidi přitáhnout. Pak zase publikovala spousta lidí a už se o nich jako o mase trochu vědělo a třeba psalo v literárních časopisech s tím, že asi neexistuje blázen, který by se jen pokoušel hledat v takovém moři grafomanů kvalitu, která tam třeba (docela určitě) ani není. Ale potom se takoví našli. A lidi z internetu nejen publikovali v časopisech, beletrii i recenze a literárně publicistický věci vůbec, ale taky se tu objevili lidi, kteří chtěli publikovat na netu a přitom už měli nějakej zářez na papíře.
Těm lidem je teď o pár let víc. Mají občas jiný starosti a taky jiný možnosti. Internet je fajn. Ale taky je třeba fajn vydělávat peníze a mít děti. Nebo studovat v zahraničí. Nebo vydávat knížky nebo pracovat v časopise. Na ničem z toho není nic nemravnýho, dokonce ani na práci v časopise a vydávání knížek – a ten lyrykův mainstreamový liz je na mě skutečně působí jako ukřivděná rádobyťafka někoho, kdo by rád, ale není mu přáno. Všichni vědí, že za to žádný prachy nebo omastek navíc nejsou. Jen se o člověku víc ví, takže ho občas někdo docela nahlas pochválí, nebo naopak seřeže.
Navíc v internetovém prostředí je celkem nouze o starostlivé dobré duše. Většina lidí píše. Jen minimum lidí dlouhodobě něco organizuje, připravuje (technicky pro větší okruh uživatelů) nebo nějak soustavně pracuje třeba s těmi, kteří začínají. Petr a drfaust organizovali čtení, citizen to dělá teď, g_morr hodně hodnotí třeba i na první pohled zoufalý pokusy s takovým pedagogickým citem, dušan to tu celé vymyslel – ale jinak o nějakém otci autoritě nevím. Navíc on by asi brzy skončil na psychiatrii, protože tak velký, neuspořádaný prostor s absolutně volným přístupem nelze takhle pojmout. Lidi se prostě setkají. A někdy je to posune vpřed.
Pravda je, že lyryk jako kritik poměrů není moc přesvědčivý. Má toho hodně za sebou. Neumí se pořádně vyjádřit. Mně se fakt zdá, a vím, že jsem zlá, ale myslím si to, že pořád krouží kolem něčeho, ale toho skutečného problému, té podstaty se nikdy nedotkne. Vybere si jedno konkrétní nejspíš teda ne úplně povedené čtení a setře na to konto celej projekt. Proč to neudělal dřív? Někdy, když mu dovolili, aby četl? A proč, když mu to přijde celé na nic, se zaměřil jen na to, že mu nebylo dovoleno číst?
A pak je tu ta multipublikace. Ta je taková (omlouvám se) písmácká. V minulosti se tu objevila řada (právem i neprávem) ukřivděných, naštvaných agilních písmáků, kteří považovali za nutné tady otvírat interní problémy Písmáku. Často se týkaly právě lyryka a Velly. Podle mě sem nepatří, ať se řeší tam. Stejně tak provozní věci Totemu patří především na Totem. Navíc tam se k nim z valné části vyjadřují skalní písmáci, kteří o nějakém fungování totemích čtení nemají ánung, takže hovoří skutečně „k věci“. A teď už mlčím a jdu spát a pak prorážet jako prozaička. Já bych lyrykovi nějaký úspěch fakt přála, aby si zažil, jakej je to liz. Ale tudy cesta nevede, navíc si zbytečně ničí auru:)
já vim, že ti to je zčásti vlastní. zčásti to ej ale manýra, na který stavíš, která ti jde velice lehce - ale ne vždycky přinese výsledek, kterej za něco stojí. a dále viz talich.
Jenže snížit se na moji úroveň, lyryku, možná znamená ochotu k diskusi. Alespoň zkusit obhájit svůj názor, věcně argumentovat, umět vysvětlit, oč ti přesně jde. Takhle to skutečně vypadá tak, že "umíš" jen spontánní slovní průjem prošpikovaný cizími slovy a vlastní nejasnou terminologií (stále nevím, co je ta tzv. generace talentovaných) a že ti vadí, že jsi nemohl číst. Protože kromě toho, že nepřišlo moc lidí a ty jsi nemohl číst, o tom inkriminovaném čtení - a o čteních vůbec - nic konkrétního neuvádíš. Stejně jako neuvádíš podle tebe vhodné způsoby změny stavu, což by podle mě bylo možná na místě.
Citát "o modrém" se vztahuje k tvému dosti vágnímu shrnutí, z něhož vlastně vyplývá, že vše, co se tě týká, je už z podstaty filozofické. (Coby nemocná a oslabená skutečně do téhle chvíle netuším, zdas to myslel ironicky, nebo vážně.)
Jasně, že moje vyjádření stigmatizuje fakt, že k tobě dlouhodobě chovám spíš despekt. Ale snažím se nějak zdůvodnit, proč si myslím zrovna to, co si myslím.
Tenhle text – jako většina tvých vyjádření, která jsem (především ve fóru) četla, nese dva charakteristické znaky. Zaprvé forma nekonvenuje s obsahem. Je to dlouhé, šroubované, snaží se to tvářit sofistikovaně – ale ve skutečnosti to není nic hlubokého není, neumíš ani přesně pojmenovat problém, neumíš přesvědčivě a srozumitelně argumentovat.
Tady jsme se dozvěděli, že ti vadilo, že v pátek na čtení nemohli volně číst internetoví autoři. Ať už to bylo z principu nebo tě urazilo, že sis nemohl zařádit - tohle chápu. Ale tys k tomu připojil dlouhý blábol někoho, kdo se sice hodně snaží, ale na stromy se stejně nikdy lézt nenaučí, protože má prostě těžký zadek.
Což mě přivádí k tomu druhému charakteristickému znaku tvých vyjádření, k ukřivděnosti. Ona tam třeba není, ale člověku se zdá být. Ty jsi jeden z posledních aktivních internetových bardů. Těch, co to dělali před deseti lety a dělají to dodnes. Ti ostatní se často kamsi posunuli. Vydali sbírku, publikovali časopisecky na papíře, vystudovali nějaký spřízněný obor, který je třeba chvíli (částečně) živil, živí nebo živit bude. Přijde mi absurdní chtít po nich, aby pravidelně hustě publikovali na netu a pravidelně docházeli na čtení a potom zaníceně diskutovali o umění. Oni už mají jiné starosti. Někteří taky třeba nebydlí v Praze, tak nemůžou chodit zaníceně diskutovat příliš často…
Ale spousta těch šikovných tu zůstává a je vidět, vezmi si třeba jak se potápí g_morr.
Hm. A pravda je, že se trochu nabízí otázka, zda bys hovořil stejně plamenně, kdybys měl na kontě pár sbírek a nějaké ty recenze v Tvaru, které mimochodem má i organizátor čtení Jakub. Já bych ti to přála.
Z tvého pohledu se zdá být filozofickým problémem vše, zřejmě podle principu „všechno lítá, co peří má“: jenže když řekneš, že je něco modré, neznamená to, že to modré skutečně je. Já bych na tvém místě prostě srovnala dřívější a současnou dramaturgii toho pořadu, vyložila bych nějak srozumitelně svůj názor, zaargumentovala si a počkala, co na to ostatní. Ty sis z mého pohledu zablábolil. A jak vidíš, spousta lidí si řekla „ukřivděný lyryk. Škoda té práce, ne?
Pevně doufám, že to myslíš ironicky. Neuchopuješ žádné filozofické téma. Upozorňuješ na konkrétní praktické nedostatky jednoho úseku literárního provozu. To je v pořádku. Průšvih je, jak lajdácky to děláš. Nic věcného, pominu-li tvou "osobní terminologii" (generace talentovaných). Jenom hýkání, že ti nějaký bídák šlápl na kuří oko. To není flozofické téma, to je laciný fňukání.
možná že budu mluvit trochu mimo, ale:
mnoho lidí z nadšení z veřejné prezentace asi odrostlo; s tím, jak se postupnem času čtenář pročítá do spodních pater literatury, její dokonalosti, které se obdivuje, tak nemá zájem prezentovat svá dílka, u kterých vidí, kolik jim toho ještě schází - osobně absenci na čtení beru spíš jako přitakání soudnosti.
Vycházela jsem z tohohle úryvku. Omlouvám, brals to obecně, nevztahoval na sebe. Přesto si myslím, že stud za kvalitu vlastní práce coby důvod k nečtení (o kterém v citovém úryvku mluvíš) - to je trošku hloupé vysvětlení. Někdo je ostýchavý i bez sebepodceňování, prostě se nerad předvádí na veřejnosti. Někdo dokonce literární čtení jako způsob vstřebávání literatury neuznává. A takoví grafomani, kterých je statisticky nejvíc, ti se většinou absolutně nestydí. Ten tvůj důvod samozřejmě taky existuje, ale podle mě je marginální.