Co se má zobrazovat
Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
možná že budu mluvit trochu mimo, ale:
mnoho lidí z nadšení z veřejné prezentace asi odrostlo; s tím, jak se postupnem času čtenář pročítá do spodních pater literatury, její dokonalosti, které se obdivuje, tak nemá zájem prezentovat svá dílka, u kterých vidí, kolik jim toho ještě schází - osobně absenci na čtení beru spíš jako přitakání soudnosti.
Vycházela jsem z tohohle úryvku. Omlouvám, brals to obecně, nevztahoval na sebe. Přesto si myslím, že stud za kvalitu vlastní práce coby důvod k nečtení (o kterém v citovém úryvku mluvíš) - to je trošku hloupé vysvětlení. Někdo je ostýchavý i bez sebepodceňování, prostě se nerad předvádí na veřejnosti. Někdo dokonce literární čtení jako způsob vstřebávání literatury neuznává. A takoví grafomani, kterých je statisticky nejvíc, ti se většinou absolutně nestydí. Ten tvůj důvod samozřejmě taky existuje, ale podle mě je marginální.
Děkuju ti dobrý muži, velký umělče, že si mě s Aňou pleteš. Lichotí mi to, mám ji ráda, ale nejsem ona :)
Ty jsi skutečně agent nebo zvrhlík:)
my řákáme normálně sady pětatřicátníků a smetanovy sady:)
proč píšeš?.)
Ta vejce - jako by o nich autor jen četl nebo je znal z doslechu, vajíčko cinknuvší o plech by se taky mohlo nakřápnout, ne?
Bidlo jako osobní jméno by se mělo psát s velkým, jinak by to znamenalo totéž jako: "Já jsem kretén (kuchař, zubař, blonďák, kluk...) a jsem taky alkoholik."
Nastoupit na Pětatřicátnících jsem mimochodem nikdy nikoho říct neslyšela, ale proč ne.
Je to zajímavá směs nezajímavých banalit (zvadlé odpoledne), zajímavých postřehů (pár, třeba to o pozorováníkluků a holek ze schnoucí trávy) a přepjatých afektovaných obratů a úvah (např. o vajíčku, Pátý den ochočil zvěř. Naučil ji žrát z kůže, ale je jich víc). Šestý den přežil plný nejasných obrysů. - to skoro nedává smysl.
Důvod proč psát dál.
Na tenhle citát jsem narazila na stránkách http://www.bimba.cz.
I když jsem tu instituci nesnášela, dodnes občas kouknu, co se u nás na gymplu děje. Narozdíl od doby, kdy jsem tam chodila já a kdy největší akcí bylo, když si stopadesáticentimetrový zvrhlík Tomáš Zvardoň odešel na hřbitov k pomníku Tyla a Škroupa šňupnout originální směs pískového cukru, polohrubé mouky a sádry, se tam občas něco děje. A Tomáš je manažer v nějaké korejské krachující firmě.
Mně se ten citát líbil v dané chvíli hlavně proto, že jsem trochu alergická na všechny ty typy, co napíšou dvě básně nebo tři povídky, vyhrajou budík nebo pětistovku v nějaké regionální soutěži a okamžitě se považují za umělce. A říkají si umělci, spisovatelé, básníci. Já vim, že to je přístup, ale je to přístup, kterej mi přijde směšnej. Je na to spousta jinak vybalancovanejch citátů, třeba to z Příběhů obyčejného šílenství ("Tvoříš? Ne? Tak to je dobře") nebo ze Simpsonových ("Já vždycky říkal: publikuj, nebo zemři!") a jeden krásnej mi prozradil Jan Sládek, je tuším z pamětí Jana Zrzavého - že těma věcma a balastem okolo se nemá člověk zabývat, "má hledět pracovat a hezky malovat". To je to, co vyznávám já, i když malovat moc neumím, leda prase nebo domeček jedním tahem. Je to samozřejmě jenom jeden přístup, někomu život ulehčí nebo zpestří, že bude chodit s partou do hospody a budou si přitom říkat spisovatelé a básníci:)
Text S mrtvou Klárou jsem doporučila bez komentáře.
Moje sestra za 5.
Revolvery za 4D (absence pointy)
Feministická povídka za 4: hrubky, žvavost, ne-uvěřitelnost, stylistika
Babička: 3 - křečovitost myšlenková
Strojař Kafka 3 - viz václav, nelíbil se mi navíc jazyk / nekonvenoval mi s obsahem
Pomsta, Sourozenci - 5
Marlboro - 4
Durex - nebodovala
Citroen - 4D
Mně to nepřijde jako vyloženě špatný skóre a když jsem si to po sobě přečetla, tak mám dojem, že mi vadívá totéž. Máš svůj jazyk, kterej je tvůj, ale mnohdy působí těžkopádně, občas hrubky a nějaká stylistika, přehlcenost slovy. Ale v první řadě to šustí papírem. Může to být neuvěřitelný ¨nebo neodprožitý - ale celkově to prostě šustí. což je zajímavý, pokud vezmeš v potaz tvůj záměr:) Samozřejmě to není jediný názor na tvoje texty. Ale občas je to názor převažující, pokud si ty reakce přečteš zpětně.
Ty ses dal tak strhnout sám sebou, žes ani avízo neposlal:)
Pokud si přečteš zpětně moje hodnocení tvých textů, tak uvidíš, že nejsou vždycky stejná a předem daná. A někdy jsou i pozitivní. Souhlasím s tím, co napsal rýp. Svoje jsem napsala, dalším vysvětlováním by se to jen rozmělnilo.
Jednoznačně se shodneme v tom, že nejsi ženská autorka! A odhadls dobře, že by mě docela potěšilo, kdybys tu svoji kategorii ŽAPN definoval.
Podle toho, co jsem si přečetla, se zdá, že máš dojem, že tvoříš něco prudce originálního, oproti klasickým textům, které páchají (asi) převážně ŽAPN. S tím nesouhlasím a dojde to myslím každému, kdo si zpětně projde příspěvky (respektive jejich seznam).
Přiznám se, že já se snažím mluvit k textu, tebe osobně neznám a moc mě nezajímáš. Jestli ty používáš nějaký osobní invektivy v tomhle smyslu je tvoje věc a zpráva o tobě, ne o mně.
Co mě zaujalo – i ti, co na internetu pravidelně / příležitostně publikují, používají ten atribut „internetový“ jako nadávku. Jako by tady dobrá věc vzniknout nemohla a – pak je otázka, proč tu publikujeme, když to takhle vidíme – to se netýká jen tebe. Já si často zkouším věci, mám ráda zpětnou vazbu. Taky máme trochu zkreslený názor, že čtenář se nutně musí vyjadřovat jako autor nebo jako literární teoretik. Ale málokoho většina jeho čtenářů v tvorbě nebo literární teorii (nebo obojím) předčí. Leda nějakej člen akademie, co píše básničky na zeď na toaletách. Samozřejmě jsou lidi, jejichž názoru si přednostně vážím. Ale všichni čtenáři si jsou do jisté míry rovni, pokud nejednají ze setrvačnosti – a to já v případě tvých textů nejednám, můžeš se sám přesvědčit – a každé ano / ne něco říká.
Chápu tvou potřebu hrát si. Ale ve výsledku j to stejně úderné a elegantní jako někdejší protirecenze Filipa Sklenáře.
... a ti jsou jiní než max bubák (ještě tu cosi má) a ten ej jiný než sklenář a ten je jiný než rýp a ten je jiný než back a ten je jiný než janele z kliků a ta je jiná než zkrvák a ten je jiný než skóld a ten je jiný než rony rubinek a to jsem vzala jen ty výrazný, nebo co si pamatuju, že dělali zajímavý věci, co nebyly vyloženě průšvihy.
Samozřejmě by se dalo říct, že co člověk, to přístup - a to je taky blbost, ale těch směru je víc.
Když už jsme u těch invektiv, JXD napsal kdysi knihu Bezbolestná kastrace, bylo to lidových léčitelích a největší kretén vůbec se tam mimo jiné projevoval tak, ž tvrdil, že on je jiný, zvláštní, všechno dělá jinak než ostatní. Já ti neberu, že máš čitelnej rukopis. Já ti neberu, že když někdo mimoděk řekne před umírajícím, že umírá, když to konstatuje bez zararvení, že to může mít svou váhu - sama jsem to kdysi na jedný brigádě v nemocnici zažila. Já jen říkám, že to, co ty děláš, ať to věnčíš jakkoli, nepřekračuje průměr. Ale to ej zase marná debata, protože já tu zbytečně dlouho obhajuju svůj názor a ty tu zbytečně obhajuješ svůj text, to druhé mi pořád ještě přijde o něco marnější. Je to logický, pochopitelný, taky to dělám, zvláště pokud mám dojem, že jsem ze sebe dostala to nejlepší, ale je to prostě předem marný.
Druhá věc je, jestli píšu jako zbytek Totemu.¨To bych si troufla nesouhlasit. Na Totemu prózu píše minimum lidí, pokud se tomu někdo nějak soustavně věnuje, je to většinou individualita a ostatním se nepodobá. Noa je jiná než zirael a ta je jiná než Měrka a ten je jiný než myšák a ten ej jiný než emmet a ten je jiný než celej on a ten je jiný než nokolet mongolská a ta je jiná než antiutilitaristka a ta je jiná než - Zkus mi to vyvrátit.
Ty tvrdíš, že nechápu tvoje psaní, tedy to, o čem píšeš – a o čem musíš psát zrovna takhle.
Téma a zpracování ale jsou dvě věci. Kdyby se to nějak volně odvyprávělo (chlap jede a potká nabouraný auto a sraženýho jelena, v autě je chlap, chlap a jelen umírají, hlavní hrdina má pistoli...), tak bych souhlasila.
Se zpracováním mám ale trochu potíž. Prózy hrdého nikdy nejsou vyloženě špatný, ale pro mě jim většinou něco chybí. Někdy se mi zdají odtržený od života, neodprožitý (a empatií nezachycený), někdy naopak mají velice zajímavý a silný momenty, ale ten výsledek utlumí jeho styl psaní. Možná tomu jen já nerozumim, pravda je, že se zdá, že něco jako svůj styl cizeluje a stále zdokonaluje, protože píše pořád relativně podobně - to může působit sympaticky. Ale pro mě je to nezajímavý, nijaký, nemastný, neslaný, nemá to žádnou dynamiku - a nedává to žádnou dynamiku příběhu, kterej vypráví. respektive, já si to často i se zájmem přečtu, ale spíš jako tu školní slohovku, co tu předtím někdo zmínil.