|
|
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
| jafa (Občasný) - 23.4.2010 > Je mi dobře... je mi smutno... to jsou třeba takové "nedopoznané" poznatky. Poznání na startovní čáře, třeba při prvním svěřování. V dalším poznání už si člověk seskládá obraz tak, že smutek prostě je (smutný), slunce prostě pálí a září. I v téhle básni by slunce možná mohlo ještě víc zazářit... ale tu už překračuju hranice pokory vůči autorovi - to slunce je jeho a on nejlíp ví... nebo bude vědět. On ty paprsky sám zakusil. (A byť i třeba ve fantazii, na tom nezáleží.) |
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
jafa (Občasný) - 23.4.2010 > čtenář> Ano, zvláštní. Já si nemůžu pomoct, pořád mi tam nějaká opravdovost schází, když to čtu. Něco málo k tomu, aby to mělo tu skutečnou vnitřní energii, třeba i nehezkou. Třeba i energii zoufalství, samoty, marnosti nebo bezradnosti. Možná něco uhýbavého? Já nevím. Ale nevím skutečně, tj. třeba se pletu. Dávám si padesát na padesát.
Víříci hlava a stopy v písku duše si mě taky získaly.
"Snadné poznání" někdy prostě není jaksi to pravé, myslím. Dostat se k sobě chce někdy odvahu. Někdy i námahu. Možná... |
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
| jafa (Občasný) - 23.4.2010 > chyba, promiň, "mimo mě" je lepší. radši jsem se přihlásila, protože zjišťuju, že neumím ani moc počítat. |
| U příspěvku:mezi nejvyššími |
| jafa (Občasný) - 19.4.2010 > kresba větví připomíná srst nebo vrásky |
| U příspěvku:U nás v Hronově na nádraží |
| jafa (Občasný) - 15.4.2010 > krásný místo |
| U příspěvku:Autoportret3 |
| jafa (Občasný) - 15.4.2010 > odvaha... a designově zajímavý. jako obal na knížku třeba (na jakou?) |
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
| jafa (Občasný) - 4.3.2010 > egil> pardon, to jsem takhle spáchala já... bádám, jak by se ten pocit, co je uvnitř, dal ochránit před nebezpečími, které vystihuješ. Já tam pořád cítím čistou silnou zkušenost, překrytou tím poetizováním, zliterárňováním, zbásňováním, zhlazováním... prostě těmi "formálními prostředky", ne asi zcela zvládnutými. |
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
| jafa (Občasný) - 3.3.2010 > ((..vizte poštu..)) |
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
| jafa (Občasný) - 3.3.2010 > Vážím si básní, z kterých je cítit, že musely být napsány z důvodu básníkovy duševní hygieny. Čím méně jsou uhlazené, tím víc té původní energie v nich je. Toto je uhlazené dost, ale přesto myslím literární uhlazování stopy v písku zcela nezahladilo. |
| U příspěvku:Nad starou fotografií děvčátka |
jafa (Občasný) - 3.3.2010 > "Hlava víří představami slunce, větru a dětskosti". To je milé, stejně jako spojení děvčátka se vzdorem. Ačkoli je to asi trochu "přepoetizované" a ne ohromujícně originální, věřím té výpovědi a působí na mě.
kde jsi?
rozpálené stopy
na písku mé duše
ta představa je skoro závratná, když se čtenář poddá... |
| U příspěvku:"...-hádanka č. 1" |
| jafa (Občasný) - 16.2.2010 > Zeanddrich E.> správně je c) že jsem moc chtěla to víno. No, mám radost, ale asi se k němu jen tak z Prahy nedostanu. Na akce Totemu zásadně nechodím... Tak mi zbývá "uspokojení vítěze" a naděje, že snad přece jednou... Každopádně za oboje díky. |
| U příspěvku:"...-hádanka č. 1" |
| jafa (Občasný) - 11.2.2010 > kus stavby, možná sakrální, ve tvaru zvířete |
| U příspěvku:"...-hádanka č. 1" |
| jafa (Občasný) - 11.2.2010 > a jestli je to ocas, pak snad koní... trojsko koní |
| U příspěvku:"...-hádanka č. 1" |
jafa (Občasný) - 9.2.2010 > (:jsem ten čtenář a toužím po vínu:)
možná to bude socha jiného zvířátka, když běhá po polích a lukách "ještě"... |
| U příspěvku:1. |
| jafa (Občasný) - 18.1.2010 > Ale raději chci věřit, že není změna, kterou by touha nemohla zvrátit. Ještě nikdy mě nijak živě nenapadlo, že by bolest nebo zlo (nebo štěstí nebo radost) mohlo přijít zvenčí, neřku-li z nějakého nezměnitelného řádu nebo zákonu. Problém je vždycky jen má vnitřní porucha, kterou lze odstanit. - Hm, asi hloupé přesvědčení... |
| U příspěvku:o dvou |
| jafa (Občasný) - 21.12.2009 > whispermoonlite> díky, díky. jsem tu jen na skok, běžím zas do tmy. krásný svátky! ahoj... |
| U příspěvku:o dvou |
| jafa (Občasný) - 18.12.2009 > whispermoonlite> už mě napadají je dva postřehy - k tvým poznámkám: jak je krásné být chytrý! - a k mému textu: absentuje v něm HRAVOST. Třeba to souvisí s tím, že jsem tím tématem příliš skříplá... ale další mé plácání tímhle směrem by už oběma nohama patřilo do literárně-serverovského striptýzu, a to by mi bylo líto (neboť doposud jsme mluvili krásně a krásně intelektuálně o - literatuře!) |
| U příspěvku:o dvou |
jafa (Občasný) - 18.12.2009 > whispermoonlite> to je zajímavý s tou obálkou. Mně přijde, že když někde něco vydají, nejdřív se to musí do té redakce poslat. Nevyjádřila jsem to dost lapidárně (původně jsem tma měla verš "pošli do redakce", ale nelíbil se mi a myslela jsem, že ho můžu vynechat a každý si ten spoj domyslí). A stejně už mi to skoro taky přijde jen jako ozdoba... možná.
Díky! Propouštím tě z tohohle rozhrkaného kolotoče. Myslím, žes mi ho parádně umyl! Oprýskaná místa, místa halabala přetřená fosforeskující růžovou a povážlivě vratké trámky tam teď vidím o něco líp. Budu se na něm projíždět chvilku sama. To jsem zvědavá, jestli na rotující labuti někam dojedu. Ahoj. |
| U příspěvku:Návraty |
jafa (Občasný) - 18.12.2009 > to je příjemná samota, jakpak to
zaujalo mě "světlo nocí", hezky zaznělo
váhám, jestli to celé pro mě není hezké až moc - ale zní mi věrohodně |
| U příspěvku:o dvou |
| jafa (Občasný) - 18.12.2009 > whispermoonlite> Ach, ne! To mě mrzí. Ale co se dá dělat? Teď si to navíc čte ten čert :( - Nemohl bys prosím jen krátce osvětlit, jak je to s tím "genitivním klišé"? Dík! |
| U příspěvku:o dvou |
| jafa (Občasný) - 18.12.2009 > chinagirl> díky. tentokrát jsme do sebe bohužel nenarazily, ale já to napravím a zase si v tobě soustředěneji počtu! |
| U příspěvku:o dvou |
jafa (Občasný) - 18.12.2009 > whispermoonlite> Dík. To je cenná a krásná poznámka. Rozumím jí, ale ne ve vztahu k tomuhle textu :)
"Obraz, který se spokojí s přibližností schématu se už veze ve vyjeté koleji, mizí odpor kladený poznáváním a vydobýváním, což textu ubírá energii" - chápu a souhlasím, se vším
proč to ale u svého textu nevidím? - asi proto, že za každým tím řádkem mám tak bohaté představy, že mi o originalitě nenapadne přemýšlet. Vyčerpám se úsilím o tu (relativní) přesnost k vlastním emocím a překvapeným zíráním na ni.
a pak proto, že ty obraty z prvních strof cítím spíš jako jazykově ustálené než jako básnicky opotřebované! A ta ustálenost a nepřekvapivost vyjádření ("jed", "lék"...) se mi hodí jako jednoduchý stavební kamínek pro celou významovou mozaiku, kterou si pro sebe nově a pro sebe překvapivě skládám.
Mám otázku: co je za klišé "obálka víček"? Copak už si toho všiml někdo přede mnou?
Kámen úrazu může být ve dvou bodech: v přesnosti a v jazykovém citu. Ten druhý mi určitě odumírá, protože míň čtu. Ta první mi asi odumírá z věčného důvodu - ze strachu z pravdy. Možná bych si v tomhle smyslu z tvé poznámky měla vzít to, že přišel čas na hlubší arteterapii.
Ale nesměřovala bych k větší originalitě a rafinovanosti. Líbí se mi, že ten text je možná přesně tak hloupý, jednoduchý, triviální a ne/atraktivní (a ne/originální) jako hloupá, jednoduchá, triviální ne/atraktivní (a ne/originální) jsem já ve vztahu k popsaným problémům. -
Je to tak možné?
Pozn. nesouvisející s předchozím: je tu krásně nasněženo, ale mnohým je zima. Doufám, že málokomu. |
| U příspěvku:rozhovor |
| jafa (Občasný) - 16.12.2009 > k tomuhle se ráda vracím |
| U příspěvku:bodlák v kožíšku |
| jafa (Občasný) - 16.12.2009 > můžeme |
| U příspěvku:o dvou |
| jafa (Občasný) - 16.12.2009 > whispermoonlite> dobré jméno pro antivirový program. Latinsky (ať je zničeno) by se to myslím četlo s dlouhým "a", že? "Ať je vynecháno" by se na antivir tolik nehodilo. - Já zas nevím, jak se ta značka přečte řecky. Značka zničení.
--- A ty víš určitě něco o slabinách té textury, domýšlím si je tápavě z tvých meziřádků... |
| U příspěvku:Dvě zrození |
| jafa (Občasný) - 14.12.2009 > whispermoonlite> Máš toho tolik v hlavě... budu zas přemýšlet o tom, co jsi teď otevřel. Děkuju. Pokusila jsem se Tvýma očima podívat na své texty a našla v nich verš: "v tomhle městě jsem se nechala ovládnout pitomou romantickou hudbou, která mi zabránila slyšet pravdu". A taky Kolářův tvrdý citát o tomtéž: není přípustné nechat se čímkoli ovládnout... nechat se čímkoli vléci... Každopádně je to boj, ty naše n/emoce. Intuitivně se bráníme nechat je rozjet do plných otáček, do úplného bez-vědomí, do úplné vlastní bezmocnosti, úplné hysterie. A ony by nás ovládly tak rády... Ovšem co je to to "nás", že jo. Zajímavý. |
| U příspěvku:pokorně to nevadí že a hotovo |
| jafa (Občasný) - 14.12.2009 > . |
| U příspěvku:pokorně to nevadí že a hotovo |
| jafa (Občasný) - 14.12.2009 > dadik> dík za podněty k nim |
| U příspěvku:K.les |
| jafa (Občasný) - 14.12.2009 > osvěžující |
| U příspěvku:pokorně to nevadí že a hotovo |
| jafa (Občasný) - 14.12.2009 > Mně to přijde takové biedermeierovské. Pravda v tom bude, protože většině lidí to tak funguje, spolehnutí se na tyhle "malé naděje" - nakonec sevřou v náručí dítě-zázrak a další neobyčejné obyčejnosti, protože prostě jen trpělivě šlapou více či méně měšťáckými strastmi a slastmi... a prošlapou se k obvyklé míře spokojenosti... ano, naštěstí to tak na světě mnohým funguje. Ale proč jsou jiní nešťastníci, kteří se nikdy touhle stezkou nedají? Možná z pýchy... raději pohrdnout závodem než trpělivě běžet uprostřed "peletonu" (a možná taky doběhnout na jeho konci). |
| U příspěvku:Dvě zrození |
jafa (Občasný) - 14.12.2009 > whispermoonlite> Nemám v tom vůbec jasno, ale myslím, že tahle snaha pojmenovat vlastní pocity pro mě opravdu znamená snahu je ovládnout; zkusit vypovídat se z traumatu či trumátku znamená zkusit se ho zničit či pokořit; ... najít slova pro bolestné, protože příliš silné emoce znamená zasadit si je do své struktury, a tím je stáhnout na svou úroveň, "pod sebe", zpřehlednit to, co příliš bolestivě "přesahuje", "ovládá"... a tedy:
pojmenovat = pochopit = přestat tolik silně prožívat, což si člověk často přeje ze všeho nejvíc. A je to vlastně i důvod všeho tohohle "psaní". Jenže - nenapadlo by mě, že to někdo může "mít" jinak!
(A ještě navíc: "zveřejnit" svá zahanbení nebo stud je pokus zmocnit se jich, dostat se nad ně, popřít je a nenechat se jimi ovládnout... viz všechny částečné nebo úplné coming outy)
|
