Děkuju. I taková může být touha po lásce.

Zajímá mě, co si představuješ pod větou: ženy zapomněly, kdo jsou :-o ?

Líbí :-) zvlášť ta poslední sloka je pěkně vyjádřená, děkuju za ní..

Výstižně napsáno, není co dodat...Prostě jsi tu chyběl :-)  

Padá na mě z toho splín, ještě že už je podzim za námi a do něj ještě daleko :-)

To jistě - omluvit se druhému, jeho odpuštění je samozřejmě důležité, o tom není pochyb.  Mluvili jsme o sebeodpuštění,chtěl jsi znát můj pohled na věc, tak jsem se pokusila vysvětlit, jak jsem to myslela, nevím, jestli dobře a srozumitelně. Ale každopádně nikomu  neberu  jeho pohled, každý máme právo na ten svůj....

Moc nerozumím tomu, jaká má poznámka Tě vedla k tomuhle závěru...nic takového jsem určitě nemyslela. Takhle to nefunguje, jak píšeš :-). Nikdo ti tohle nepřijde říct, navíc proces sebeodpuštění je dost těžká a dlouhodobá věc - musí mi hlavně dojít, že jsem druhému ublížil (ať už vědomě nebo i nevědomě), pokusit se o usmíření , pocit viny v sobě zpracovat. usmířit se sám se sebou (to je to nejtěžší...)- to jsem měla na mysli. A jít dál s vědomím, že takhle a tohle příště už neudělám. A záleží na tom druhém, jestli mi dá šanci nebo ne....

Hm, se zlostí se musí ven, jinak udělá peklo ze života především jen a jen tobě..a ještě k tomu hledat způsoby, jak jí ventilovat, aby ostatní neurazila a neudělal jsi ze sebe totálního...jo, to je těžká věc, pro někoho obzvláště..

jo, je to syrové, takové myšlenky asi napadají občas každého. Škoda, že jsi v tom setrval až do konce.. závěr je moc laciný, kazí celkový dojem toho, co jsi vlastně chtěl sdělit..?:-o. Věřím, že kdyby propracovat hlouběji prvotní myšlenku,mohlo by oslovit.

porozumění pro lži má málokterá, to je fakt. Ale chápu to tak, že ve fungujícím vztahu známe i špatné stránky toho druhého (ale přesto s ním jsme, protože ty dobré jasně převažují)..a je důležité nesoudit, ale porozumět i tomu, proč...pochopit ty nejhlubší důvody,  ponořit se do nitra druhého..tak nějak, myslím.

upřímné, odhalující se až na kost, díky.

Většinou ne, nadáváme na něj, jak je rychlý, nebo naopak pomalý... ale nejspíš právě při největším utrpení ho potřebujem. Abychom zapomněli nebo porozuměli.

..i andělé jsou zranitelní...