B Eins et Emmet

Za prvé - nestojí to za zkouknutí. Promiň, drahá, ale je to hrozný.

Za druhé - není to rispet, Emmete.

a) protože rispet se týká (milostné) lyriky

b) protože forma rispetu je AB AB CC DD!

Tak, Emmete. Pozor, pozor.

Skončí v blázinci, chudák kluk. Dopadne jako schizofrenik. Zatím má, kolik zaslouží.  

Aby jsi se neposral, maniaku. :-))) Dočkej času, jako husa klasu... Je to - asi nejspíš - výborné. Tedy. Někde mi to jaksi klopýtá. Ale když se dílko zdařilo, jak praví Voltaire, odpouštíme drobné nedostatky...

Čte se tady...

Es ist doch aber ein Meisterstück!

Zelenám závistí.

Naty, to byl spíš obludný nápad... Časomíra versus přízvuk je jasná. Čili ta kravina (opravdu je to kravina), kterou jsem vymyslel, by znamenala, že přízvučná slabika musí být současně dlouhá.

Čili vypadala by taková obludnost třeba takto:

Takhle třeba vypadá přízvučně-časoměrný katalektický, daktylský heptametr s iktem. :-)))

Svlékal ji vášnivě líbal a ráno ji svázal si šňůrou a ztlouk.

Řečeno lidsky:

1. má to sedm přízvuků, které jsou současně dlouhé (časomíra, heptametr)

2. má to rytmus M-ca ca (daktyl)

3. poslední, sedmá stopa je neúplná (katalektický daktylský heptametr). Kdyby byla poslední stopa úplná "a ztloukl ji", jednalo by se o akatelektický daktylský heptametr.

4. poslední sedmá stopa je z hlediska časomíry (dvojhláska, nebo dlouhá samohláska) i klasického přízvuku těžká, přízvučná, jedná se tedy o iktus.

Pro jistotu posílám i Janisovi, kdyby měl k tomu výkladu nějaké ne.

Nevím, proč se jim to tak nelíbí. Pěkná básnička, milá básnička. Taková básnička básničkovitá.

g-morr, Janis...

Tak jo, kluci. :-)))

A skutečný frajer bude ten, kdo napíše přízvučně-časoměrný hexametr v jambech, struktura rýmu ABBA CC... (Přízvuk ať se kryje s délkou...) 

Promiň, Jannisi, ale upřesnil jsi to rytmickým schématem, jehož platnost je podmíněna aktuální úpravou pravidel češtiny. Já bych to uzavřel remízou. Co ty na to?

Nu vida - přece jde o svévoli... :-)))

A to bych ještě otevřel otázku, zda první daktyl, následující trochej, je jakási forma, protože daktylotrochej by byl střídavý, aspoň myslím. Daktyl, trochej, daktyl, trochej...

Jannis:

Máš to v super Daktyl Trochej Trochej Trochej Trochej- Ale jedna chybička se ti taky vloudila:))))

Noc se jen směje tvému strachu ze tmy (nic). Tolik ke tvému pokusu prohlásit prvni verš za daktyl, neboli rytmus M-ca-ca. Nepochybně správně - dle tvého návodu - kladu přízvuky, protože jinak z toho daktyl neudělám... 

Filip:

Noc se jen směje tvému strachu ze tmy (je to pětistopý verš, první daktyl, další trochej...) Možná takto jsi myslel své Daktyl - trochej trochej? Inu, v případě prvního verše by to sedělo...

Další verš:

Ví, že ji máš za posmutnělou dámu. A jak prosím chceš nazývat tento typ metra? To si věru rád přečtu, aneb: pokud jsem ti rozměl správně a ty považuješ jednotlivé verše za daktylotrochejské pětistopé, mám zde malý problém, čtu totiž dle tvého návodu:

Ví, že ji máš za posmutnělou dámu.

Nebo považuješ druhý verš za trochej (rytmus M-ca, pro fonetiky a fonology, narozdíl od jambu:cá-M)

Ví, že ji máš za posmutnělou dámu. Cože je další gigantický nesmysl.

Takže prosím, velmistře, pouč mě, když se nemohu zbavit pocitu, že si svévolně označuješ přízvuky a nazýváš verše daktyly, trocheji a anapesty, aniž jimi jsou. :-)))

Nemůžu se, Janisi, zbavit pocitu, že neumíš počítat ani do daktylu, ani do trocheje, ledaže kladeš přízvuky tam, kde je nikdo jiný nevidí...  Pokud vidím přízvuky správně - čímž si nejsem stoprocentně jistý - není to rytmicky vzato nic.

Což nemění nic na faktu, že ta nezpseudonónovaná verze se mi velice líbí.

umbringen - morgen

perf. ist - umgebracht

Hele - a když už si troufám tě tady poučovat...

Zkus se třeba zamyslet nad tím, oč silnější je přirovnání k něčemu důvěrně známému, než k něčemu bombastickému, co trošku zavání takovým tím (nesnáším to slovo) klišé...

Vystavěl jsem si křišťálové věže zámků... ech.

Co takhle si vystavět třeba obývací stěnu, rozumíš? Nebo cokoliv jiného ze tvého blízkého okolí. Básnický obraz tak nabyde na intenzitě.

To se stává všem, že napíšou něco takového. Určitě se to stává občas každému, ale zřejmě ti to ještě dají sežrat. Tu máš pět bodů, na osušení slziček a přečti si "Posla špatných zpráv" od nicku Tři... Jistě se zasměješ, příteli...

Je tam snaha být dobrý. A snaha se taky počítá. (Hele, i když neznáš všechny ty daktyly a trocheje a jamby a podobné cajky, vždycky pomáhá - když už chceš rýmovat - spočíst si na prstech počet slabik ve verši... Měl by být shodný.)

Jinak je to jazykově poměrně čistý pokus. Na poměry různých hrůz (Posel špatných zpráv od nicku Tři například) je to málem na Nobelovku. ;-)

A koneckonců proč ne úplně jinak? Prostě nějak lidštěji? Já nevím, třeba:

Ó bože můj, miluji ten svět plný kurevstev, ve kterých si prý libuješ

Tak dej mi aspoň trochu vrznout a něco k jídlu

A taky abych nemusel chodit do práce

A hlavně mysli na prachy, prachy potřebuju nejvíc...

(žalmista Filip)

Co se to tady děje? To je dobrý beat. Nedej se, člověče, znechutit! Je to slušné, šlape ti to (v be bopovém rytmu, jak by řekl Kerouac...)

Dobré, kvalitní, pokračuj, těším se na další.