Nafoukanost vs. příkrost nechme stranou. Ta je v celé diskuzi jen přívažkem. (A - nač ty osobní invektivy, jde jen o texty, nebo ne?)

 A jak myslíš že má privátní šifra daleko k lyrickému popisu? A jak má lyrický popis daleko k privátní šifře? Je snad lyrický popis objektivní? Objektivita je v tomhle případě iluze, nebo žádá médium/básníka s prorockým/transcendálním viděním. Před takovým bych mlčel a nekritizoval. Má zkrvák dar prorockého vidění?

Představ si, že by ona pasáž (a uznávám, že nikoli marná lyrická pasáž), kterou jsi mi ukázkově ocitoval, byla zbavena standardních básnických prostředků. Snad dokonce "prozaizovaná". Co z ní zbyde? Podle mě najednou nic. Proto mi to nestačí. To mě na tom lyrickém popisování/šifrování nebaví. Baví mě z téhle části jenom nejjednodušší a kupodivu nejvýmluvnější pasáž  - poslední dvě věty hlavní. Nemusí se překládat, ony "komunikují". To ostatní je v mých očích jen mluvení, aniž by se říkalo a říkání, aniž by se mluvilo. V čem myslíš, že to jde za obzor privátních šifer? (a nevím - mluvil jsem o privátních/hermetických šifrách? řekl bych, že spíš o "lyrickém kódování" (tj. vyžadujícím překlad). LK výmluvnost ztratilo. Nebo spíš - je estetickou záležitostí, nikoliv poetickou.) Jestli se zdá, že slovíčkařím, věz, že jde spíš o "termíny".