Proč je to někdy tak těžké! Proč, se ptám svých stínů, jakoby oni měli vědět více. Když ani já nevím, co bude příští minutu.
Nebojím se smrti. Bojím se pohledů těch, které miluji, bojím se smutku jejich očí, když dívají se do mé bledé tváře.
O odchodu rozhoduje Bůh, vím to i když mnozí by jistě nesouhlasili. Ale já už to vím a nebojím se toho, neboť na paměti mám: Bojovat o život společně s Ním až do konce. Nelíbilo by se Mu, kdybych to vzdala dříve. A já vím proč! Je to tak jednoduché i když to zní dost absurdně, prostě to má smysl!
Cítím v tom hrozném utrpení tolik lásky, že ani nevím, jak je to možné. Vím, je nás velmi mnoho, co teď, právě teď pláčou a přitom už rozumí . . .
Tak i já jsem šťastná za setkání právě s těmito lidmi, co to mají o tolik těžší, to oni jsou schopni rozumět a vidí až tam, kam mnozí možná nikdy nedohlédnou. Snad proto, že jejich život je mnohem, mnohem těžší a bolestnější.
Díky vám za vaši statečnost i já ji nyní umím rozdávat těm dalším.
A vy – vy to víte . . .
_____________________________
Věnováno, těm, co pro ně zdraví a život není samozřejmostí ….a těm, co už tohle nemohou napsat…