Zavíracím  špendlíkem

                    ozdobená  duše

                    klouže

                    do  hlubin  patvarů

                    ojíněných 

                    kapkami  stárnutí

                    Jedním  koncem  připoutaná

                    k  masce  všednosti

                    upíjí

                    ze  starobylé  konvice

                    při  zapálené  svíčce 

                    vzhůru  dnem   ---  

                    Zbývá

                    už  jen  málo  předpovědí 

                    a  brzy

                    nebude  už  koho  obdivovat

                    na  této  paletě

                    jež  se  sama  v  sobě  svíjí 

                    v  nedostatkovém 

                    prostoru 

                    Ještě  chvíli  si  bude  broukat

                    v  alternativním  rytmu

                    na  počest 

                    různých  skupenství

                    co  ještě  nezmizela   --- 

                    anobrž

                    zůstanou  tu  s  námi

                            snad 

                                   donekonečna ...