Otáčím  modrou  oblohou

                    rubem  i  lícem  k  sobě  

                    nevidím  nic 

                    než  zrnění   ---

                    V  každém  zrnku  dříme

                    zakletá 

                    tragikomedie  života

                    Vidím  hustý  bílý  mrak  

                    v  něm  barokní  skály 

                    mezi  nimi  cesty  sněhem 

                    zapadaly   ---

                    V  každé  stopě  hnízdí

                    zakletá

                    tragikomedie  života

                    V  dálce  vítr  houpá  obzorem

                    a  zpívá     

                         Zrnění  se  proměňuje

                    ztrácí 

                    neumírá

                    do  sítnice  mého  oka

                    za  okamžik  mizí   ---  

                    Otáčím  tvář  k  budoucnosti  

                    Minulost

                    je  cizí