16/





Luna je slib rána.


Vede nás z temnot zapomění našich vášní,


hrůz a afektů.


V náhlém úplňku


už nelze skrýt svou tvář


pečlivě zavalenou pevnou temnotou.


Nyní jsme to my,


kdo si zakrývá oči oslepeni pravdou,


protože i sebe vidíme.


Jak daleko jsme se vzdálili od tohoto světla,


jak daleko jsme se opustili 


a jak hluboké jsou ty jámy.


Před sluncem dokáží skrýt své vzpomínky na duši,


ale před náhým úplňkem ne.


Proto mám rád ty co si v tomto čase nezakrývají tvář,


oči temnotou široce rozevřeny,


a vůbec se nemusí usmívat. 

J&K