EVA





Eva je dnes jak na trní .


Nevěřím jí ,


i když se snaží,


i když tluče nervózně svými dlouhými štíhlými prsty do vázy.


Myslí si,že to neslyším.


Směje se a povídá.


Usmívám se taky,


i když nevím čemu,


snad to co říká?


Je mi sympatická.


Ale ty prsty!,


bubnují do vázy.


Květina se zachvívá.


Náhle upadá okvětní vístek.


Padá pomalu jako peříčko (hýbe se vůbec) zavěšené na pavučině dechu.


Dotýká se jejího prstu,


pohyb zmrzne,


stáhne ruku zpět a omluvně se usmívá.


Položí ruce do klína a jako malá školačka se tváří jakoby nic.


V tom nenadálém tichu skřípějících kol a rozmluně klaksonů


je mi sympatická čím dál víc ,ale


znám ji. 

J&K