JARO





Když první tanečnice jara tančí na zápražích zimy, 


nemohu být sám - sám bych ten růst neunes.


Slunce, květy, život, lásku ...


Pukání mrtvé dlažby zimy,


jíž semínka nových bytostí dodávají poslední a rozráží zatuchlý vzduch 


všech unavených životem,


aby novou silou pootočili kolo času.


Je to velká síla, která bortí vše, co jí stojí v životě.


Nechci jí stát v cestě.


I já chci být tou silou.


Sám sebe zbořit ...


... a znovu vystavět.

J&K