Osahával jsem hrany požitků

Když dopadl ztvrdlý oblak prázdnoty,

zapovězené jsme rozhazovali plnými hrstmi,

Být znamenalo plýtvat

Život poskakoval jak tank po kočičích hlavách

 

Pás držící rozpuklý strom se uvolnil

pouhým dotykem paprsku slunce,

ten kobaltový zářič štěstí vymazal naději i z knoflíkové dírky kominíka.

Nit z minulosti ztratila rozměr a tolik slov čekalo ne zelenou

a přesto, vše řečené bylo jen mlčením

když zastávka se změnila na konečnou.