|
Proklouzni nepozornému hlídači!
Už mnozí dokázali proběhnout pozpátku
a nevyloučil je hlavní rozhodčí.
Do kopce prý lze přinutit i vodu téct.
Chci ještě slyšet písničku, ohranou tisíckrát,
položit otázku co svrbí.
Ukázat obrazy, co malíř nenakreslí,
je stejně tak jenom záminka k odkladu.
Musí být síla k sevření dlaně a
v pohledu do spících oči!
Nutím proudit tok, který neovládám
A doufám, že pavučinu sváže zpět.
Tak jo, ta závora se již zvedat nebude,
Necháme všechno být.
Podél cesty znovu postavit cedule,
Tudy se mělo a tudy zas má jít.
Opět se zapřeme a znovu mávnem rukou,
Jen ať tu dlouho nevisí ten starý plášť!
Rozchod, potichu. Snad bezmocnost se neprobudí
a ovace nejsou daleko slyšet.
| 
