Stojím na hlavě a hluchnu tichem,

co najednou teče, když tě nevidím.

Od mlhy ve snu k rozsvícené lampě

vede stín,

přízrak, jenž slyší vrzání obroušených pantů

pod poklopem dohod bez podpisu.

Kde jsou významy slov, když písmena zaniknou?

Do čistého papíru je křičet, při míjení se nad propastí,

mohu, ale jen tiše,

ještě ústa brní vzpomínkou, jak mlčela zabavena slastí.

Mezi prsty prosívám včerejšek, padá mi před očima vzhůru,

podivná tíha průvanu dusí,¨

když svíčka pohybuje stínem,

snažím se proplést ke světlu

labyrintem hádanek a náznaků