"O náhodě

Jellymann G.,  spolu s  přítelem ze  studií,  naplánoval si  cestu k  pestrému  životu, který  jim dá  vše, co  budou  chtít; -jedině  tak dovedli  si představit  svoji  budoucnost.

Nepochybovali  o svém  štěstí  a  příznivých "náhodách" – ty hrály v tom  plánu značnou  roli.

Když  zbavili se  všeho, co  mohlo je  zdržovat, a  cítili se  i jinak  dostatečně  připraveni, vydali  se jen  tak nalehko jednoho  rána z  domova. Odešli tiše; -pouze  Jellymann G. rozloučil se trochu okázaleji.

„ -K našim cílům nemůžeme vydat se do světa ...jakýmkoliv prostředkem,“ tvrdil pak neústupně. „-Musíme  si stopnout  něco, co  bude hodno  našeho budoucího  významu!“

-Ovšem v tom se názor jeho přítele "diametrálně" odlišoval.

Ten  "vzal  za vděk"  první  starou  rachotinou, co  mu  zastavila, a  co  byla  ochotna  vzít jej   s sebou  byť jen  kousek  dál, i  když ji  nejdříve  musel  roztlačit, a potom celou dobu  se zaťatými  zuby vydržet  ten  jen  stěží snesitelný skřípot, co  se v  pravidelných intervalech ozýval odněkud  z hloubi  toho  vraku, všemi  v  okolí tak  posmívaného a  opovrhovaného.

Jellymann G.  s  úšklebkem odvrátil  pohled od  té trapné  podívané.

Sám  zůstal  nasupeně  stát v  prachu u  cesty; cadillaků  po  té okresní  silničce  tolik  nejezdilo.

K  té smůle  přidala se  později celková  rozmrzelost; i  celá ta  jeho pověstná  odvaha  s přibývajícím  časem se  téměř úplně vytratila.

Jeho  návrat domů  byl vůbec  dost neslavný.

Z  pohlednic s  barevnými  obrázky  dalekých měst  se pak  dozvídal  o  tom, jak  se jeho  přítel, zrovna  chvíli  před  tím, než  se  ten  předpotopní "krám" v  jedné  příkopě úplně rozpadnul, se  štěstím  dostal  až  ke státní  silnici, a   potom, už  po mezinárodní  dálnici, jak  dojel až  k  oceánu, a  jak  tu na  poslední  chvíli  stihnul rychlou loď, na  které potřebovali  plavčíka,; -a  dozvěděl  se pak  také, že  ta loď  "náhodou" plula  do  zámoří, zrovna  do těch  míst, kam  oba vždycky chtěli, která  "náhodou" plula  do  toho vytouženého  světa, k  těm lákavým  dálkám v  modři  na obzoru !

Jellymann G. zatím  doma, po  dlouhých  týdnech svého  stopování, zabředal  znova do  svých starých  záležitostí. -Vždy, když  večer zničeně  uléhal, byl  zase o  něco pokornější.

-Snad  by nyní  nepohrdl ani  kravským  potahem!

Ta   vozovka z   jeho bydliště  ale byla  již opravdu  sjízdná jen  se značnými  obtížemi, a  tak ji  na delší  dobu  uzavřeli.

."