|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Anselm Grün:
Bydlet v domě lásky
Krátké meditace o lásce. (Z německého originálu Im Haus der Liebe wohnen, 1999, přeložil Josef Hermach.) Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2001. 116 - I str.
Není slova, jež by bylo častěji zneužíváno, než pojem LÁSKA. Proto Grün dosud byl hluchý ke všem výzvám přátel a příznivců, aby něco o lásce napsal. Donutily ho změnit názor až stále častější používání termínu „Láska“ v církevních kruzích jako zbraně k potlačování každého konfliktu a k potlačování každého samostatného mínění. Příliš často se chladně moralizuje, že musíme milovat všechny, tedy i odpůrce a nepřátele, a že musíme vyrvat s kořeny veškeré agrese.
Potom jednou při individuálních exerciciích páter Grün dostal z nitra tento pokyn: „Probouzej v lidech touhu po lásce, touhu po trojjedinné Lásce!“ Tato výzva byla doplněna varováním: „Začni obezřetně!“ Zanedlouho se na něj obrátilo nakladatelství Kreuz, zda by něco nenapsal o Boží lásce jakožto o základním principu lidského života. Viděl v tom pokyn, jak svůj se splnit. Bezprostřední inspiraci našel v Doktorovi Faustovi Thomase Manna. Od těch dob mnozí lidé podlehli pokušení bezohledně šplhat na žebříku kariéry a dosahovat úspěchu za cenu „ztráty duše a vychladnutí srdce“.
Chceme opravdu ještě žít z lásky Boží jakožto základu života nebo chceme se chovat jako zpupní sobci, usilující o slávu a majetek? Psychologické metody málokdy léčí nejhlubší rány, které v sobě nosíme. Proč tedy to nezkusit s láskou Boží?
Touha po lásce
Během pastoračních rozhovorů Anselm Grün nesčetněkrát uslyšel o touze po lásce, takže dospívá k definici: „Jsem milován, tedy jsem.“ Kolik jedinců se mučí otázkou, zda druzí ho mají dostatečně rádi. Žárlivost se objevuje již u sourozenců, a to jak v rodině, tak ve škole. Mladí lidé poslouchají šlágry o „věčné“ lásce. Jenže do touhy po lásce se často vloudí i celý soubor jiných přání, např. děvče chce být zaopatřené a nezávislé na rodičích.
Mnoho mladých si lásku plete se zamilovaností. Jen zralí lidé se smiřují s tím, že stav zamilovaností není a nemůže být trvalý.
Člověka s láskyplným postojem k životu, jakožto celku, popisuje Dostojevský v osobě starce Zosimy: „Bratři! Milujte bližního i v jeho hříchu, neboť něco takového se už podobá lásce Boží a převyšuje pozemskou lásku. Milujte zvířata, milujte rostliny, milujte vše! ...Ty si pak zamiluješ celý svět v jeho jednotě - láskou všeobsáhlou!“ Dostojevský tak načrtává model člověka plného lásky, zahrnující ne- jen nějakého jedince, nýbrž která je všeobsáhlá. Nachází ji v každé lidské tváři, v zrnku písku i v každém stéblu trávy. Takovému člověku láska vyzařuje z očí, z každého dotyku, z každého slova, je v každém pohybu.
Jiným ztělesněním čisté lásky je kníže Myškin po vzoru Ježíše Krista. Jen tato ryzí láska je schopna křísit k životu a uzdravovat.
Zápletky lásky
Jak často se bohužel láska chápe majetnicky. Dívat se na milovaného jako na svůj majetek je známkou neschopnosti milovat. Žárlivost se podobá vězení, do něhož se zavírá tzv. partner. Kořeny takových postojů nejednou sahají hluboko do dětství. Děti si nejednou musejí lásku rodičů vykupovat. Jindy rodiče dítě opustí ve chvíli, kdy jejich lásku co nejvíc potřebovaly. Ve světové literatuře nacházíme mnoho příkladů tragických lásek.
Proč tak často partnerská láska ztroskotává? Jung vidí jako příčinu tolika ztroskotání partnerských vztahů přílišné očekávání. Jedno z řešení, které nabízí, je upustit od snahy partnera změnit. Jako cestu k pravé lásce Max Frisch doporučuje vzájemnou modlitbu.
Ukřižovaná láska Boha
Žádná lidská láska neexistuje bez bolesti. Pro mnohé křesťany je Ježíšova smrt na kříži ukázkou trýzně, kterou musel Vykupitel vytrpět. Naproti tomu Jan pokládá smrt na kříži dovršením lásky, kterou během života Ježíš lidem prokazoval. Pro Grüna široce rozpažené ruce na kříži nejsou známou bolestného zápasu, nýbrž výrazem lásky.
Dar láskyplný
Láska, jak říká Bible a bhaktické texty jiných světových náboženství, je Božím darem lidstvu. V Bibli najdeme dvě velepísně lásky: jednak ve Starém zákoně v okruhu mudroslovné literatury, jednak v popisu lásky Sv. Pavlem v 1. listu Korinťanům. Je charakteristické, že Sv. Jan od Kříže si na smrtelném loži nenechal předčítat žalmy, nýbrž Píseň písní. „Smrt pro něho byla naplněním jeho touhy po lásce.“ Jak Sv. Jan od Kříže, tak apoštol Pavel o lásce nejednou hovoří jako o daru Ducha svatého.
„Láska vnáší kouzlo do našeho života. Je v jednom každém z nás, obklopuje nás v okolní přírodě... a objímá nás v milujících lidech.“ Tajemstvím lásky je, že je to pramen nikdy nevysychající, protože tryská z pramene Boží lásky.
Boris Merhaut
dr. Boris Merhaut, 2005, Brno
- Zájemcům poskytnu na autora kontakt; -Zeanddrich E.
."
|
|
|
