"Věčnost a čas: 

Věčnost a čas

„Každý si staví svůj vlastní svět. Stavíme z vnitřku a přitahujeme z vnějšku,“ píše Ralph Waldo Trine (( ... -V souzvuku s nekonečnem, přeložil F. Balej, P., 1907 s. )). -Síla, kterou stavíme a vytváříme svůj svět, je myšlenka. Tím, jak se myšlenka zušlechťuje a stává se duchovnější, tj. méně závislá na egoismu a více zaměřená na nadosobní ideál, stává se mocnější a účinnější.

"Všechno" se nejprve tvoří ve světě příčin, než se ukáže ve hmotě jako důsledek. Unitář R. W. Trine píše, že tato skutečnost je pro něj věcí pozitivního vidění, nikoliv teorií nebo fantazií. (( s. 2 ))

Říká: „Vesmírem vládne božský řád. ..Ve vůli lidské nad ní a pod ní působí bez ustání Božská vůle. .. -Dostati se do souzvuku s ní, a tím se "všemi" vyššími "zákony" a "silami", dostati se do svazku s nimi a působiti ve "spojení" s nimi, aby ony mohly působiti ve "spojení" s námi, znamená dostati se v řetěz tohoto podivuhodného řádu.“ (( ... -V souzvuku s nekonečnem, s. 2 ))

-Jsoucno tvoří jednotu, tato poněkud okřídlená věta, pochopíme-li její smysl, přestává být frází a může nám proměnit celý život. S pochopením smyslu této věty už nejsme "nikde" sami. Nejednáme a nečiníme nic jen za sebe a pro sebe, nejsme už oddělené, odcizené bytosti, hned šťastné z osobního prospěchu, hned zase deprimované z osobního neúspěchu. ..-Tvorstvo tvoří jednotu, toto pochopit a prožívat znamená žít v přátelsky zabydleném světě bytostí a jsoucen s námi spjatých, s námi souvisejících, nás podporujících, nás potřebujících. "Náš čas života" nejsou pouze nám vyměřené roky, námi úzkostlivě sledované a posuzované jako „kvalitně“ nebo „nekvalitně“ prožité z hlediska našich krátkodobých a nutně jen dočasných cílů. Ze zorného úhlu této „jednoty veškerenstva“ je můj čas také časem mých přátel, lidí, které potkávám, společnosti, ve které žiji. Už nevěnuji svůj čas jen tomu a těm, z nichž mám prospěch, už tolik nepospíchám za svými vysněnými cíly zde na zemi, už se nestarám jen o sebe a o své a další mne nezajímá. Ze zorného úhlu této jednoty svět vypadá úplně jinak a čas je jinak prožíván.

Ze zorného úhlu této jednoty najednou tuším, co by mohla být ta všemi náboženskými systémy připomínaná Věčnost. Pod zorným úhlem této „jednoty veškerenstva“ oprýskává nános sobectví a všednosti na, ve své podstatě nádhernému tvoru – jménem člověk a pod veškerou zištností a sobectvím světa se objevuje neúčelové bezčasí – čili Věčnost.

-Vrcholkem a velikým darem času je stáří. Nejznámějším archetypem stáří je starý mudrc. -V naší společnosti hraje významnou roli už proto, že tato společnost pomocí reklamy a medií – všemi možnými prostředky propaguje lpění na životě, a to bohatém, zdravém, mladém, tudíž „šťastném“. Je tedy na hony vzdálena oné uvolněnosti tak typické pro starého mudrce. ...-Ten poznal, že život je víc než činnost, víc než práce, vědomosti a úspěch. Svou existencí stále zpochybňuje smysl neustálého shonu a spěchu celé současné společnosti. Svým postojem hravého dítěte zpochybňuje přísně účelové, plánovité prožívání času dospělé společnosti a její účelové jednání se všemi atributy vychytralosti. -Svým životem v jednotě se vším a se všemi nastavuje zrcadlo přísnému výběru a rozlišování co je a není vhodné z důvodů prospěchu nebo konvence a co nakonec vede k tak častému jevu odcizení jedněch druhým a nakonec i sama sobě. Přes vrcholek času moudrosti "vplývá vědomě" do "bezčasí"; .... .

Jarmila Plotěná,   :

rev. Mgr. Jarmila Plotěná, 2005, Brno

Pozn.: zájemcům případně poskytnu kontakt na autorku; -E. R. Zeanddrich .
."