Seděl v křesle. V ruce držel ovladač od videopřehrávače. Na tuhle kazetu byl hodně zvědavý. Přinesl mu ji před chvilkou bílý muž. Ve dveřích mu ji beze slov podal. Dívali se přitom na sebe dlouho. Ten bílý muž byl jeho přesná kopie, ale to si uvědomil až teď, když se obrazovka rozsvítila a na ní se objevila tvář toho muže.
Po půl hodině sledování nahrávky mu došlo, že všechno, co viděl, jsou jeho představy, jak bude žít, takhle snil v dětství, v pubertě, během dospívání. Všechno v tom filmu mu bylo neskutečně povědomé. Najednou zjistil, že neví, zda to nejsou jen jeho sny, nebo spíš minulost zhuštěná do pár epizod, ze kterých zmizela všechna špína, omyly, přehmaty. Začal tušit, že všechno, co se mu přihodilo, je tím filmem přemazáno, vyčištěno. Vyndal kazetu z videa, jako ve snu si oblékl bílé šaty a vyšel na chodbu. Tam si uvědomil, že si zapomněl vzít klíče. Zazvonil tedy z neznámých důvodů u dveří svého bytu. Díval se dlouze na postavu, která mu přišla otevřít. Když si důkladně prohlédl toho tak povědomého člověka, podal mu kazetu, co držel v ruce, a vyšel na ulici. Pohltil ho příval bílého světla a příjemného tepla.